Ma caméra et moi
My Camera and Me
Obsahy(1)
Šestatřicetiletému Maxovi se to podařilo. Stal se vypravěčem svých tří desítek let; film se postupně vymanil z amatérských neduhů a byl stále lepší a vypracovanější. Jenže na scénu vstupuje další Maxova vášeň - zájem o ženy. Ale vzhledem k neutuchající potřebě neustále vše natáčet, nedokáže navázat žádný vztah. Už, už se zdá, že oboje nebude nikdy mít. Ale přeci jen přichází den D: Max potkává Lucii. Krásnou dívku, které kamera nevadí. Není prostě jako ostatní .... Společně propadají vášni milovat i filmovat!
Nápaditý snímek natočený s humornou nadsázkou a příjemnou melancholií vybrali kritici do sekce Dny kritiků Variety na MFF v Karlových Varech 2003, kde se setkal s velkým diváckým ohlasem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (18)
Film mě chytnul už od začátku, protože jsem nevěděl co od tohoto filmu očekávat. Velmi mě překvapilo jak byl zajímavý a originální námět zpracován a myslím že byl i podle mého gusta. I když spoustě lidem se to nelíbí že je to k uzoufání nudné, tak mají pravdu. V některých částech jsem se opravdu nudil. Ale jinak mě celkově tento film mile překvapil a jsem rád že jsem něco takového zvláštního mohl vidět.. ()
Někdo rád fotí. Někdo zase rád točí. Fajn. Jasně, natočili takhle už čarodějnici z Blair, Monstrum taky naživo zachytili, byli při [Rec] (či její neskutečný vykrádačce Karanténě) v akci s hasičema. Ale konečně někdo pochopil, že nemám furt chuť se s tou rozstřesenou kamerou jenom bát. Proč neudělat příbuzenstvu radost něčím jiným než fotoalbem. Mrknout se, jak jsem to bráškovi kdysi dával sežrat a on mi to v současnosti vrací. Má kamera a já je v podstatě o ničem, jelikož já ten bráška nebyl, přesto se mi tenhle filmeček překvapivě líbil, protože já žil, myslím si, barvitější život, jen jsem tu videokameru nedržel já, abych se vám pochlubil. Škoda jen těch reklam ve stylu Pošta pro tebe. Slabších 80%. ()
Bezobsažná pseudoumělecká režisérská ipsace (jak napovídá už sám název), aneb jak z naprostého nedostatku invence vyrobíme klubový film. Odvrácená strana evropské "umělecké" kinematografie - film lze brát jako spodní hranici únosnosti kýče. To nejhorší co jsem letos z artového filmu viděl (a to jsem se na tom celou dobu snažil najít nějaké klady). ()
Když jsem si poprvé přečetl název filmu, ze všeho nejdřív mě napadlo přirovnání k milostnému páru, k situaci, kde jakoby někdo zaměnil milenku za kameru a trochu jsem očekával sexuální význam tohoto vztahu převedený i do samotného filmu. Teď, po zhlédnutí, se zdá, že na tom prvotním pocitu bylo něco víc. Experimentování s filmovým médiem podporuji stejně jako tvůrčí odvahu, ale tento způsob práce dá většinou zvláště vyniknout také neschopnostem tvůrce při řešení některých základních aspektů filmu. V tomto případě například neschopnost citově přiblížit hrdiny filmu divákovi, o což se pouhých pár intimnějších scén nepostará. Krom spoust dalších logických vad byl největším problémem význam filmu. Ma caméra et moi se tváří, že v sobě nese nemálo pozoruhodných myšlenek o životě a světu. Ale to nebylo víc než několik kvazi-filozofických zpovědí nitra hlavního hrdiny, které těžko mohou nabýt většího smyslu pro nikoho, krom jeho samotného. ()
Na tenhle film jsem náhodou natrefila v televizi kolem jedenácté večer a vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. Chytla jsem ho někdy v polovině a aniž bych věděla o čem je, zakoukala jsem se a naprosto mě uchvátil. Bylo to pro mě něco nového a šokujícího. Jako když mi jednou zavolala kamarádka a řekla, že si zlomila nohu. Litovala jsem ji a soucítila s ní až do chvíle, kdy mi sdělila, že je Apríla. Přesně takhle jsem se cítila i u tohoto filmu. Naprosto mě pohltil a já se celou tu dobu ptala sama sebe-je tohle možné? Myslí to vážně? Proč to dělá? A ještě dlouho jsem z toho byla úplně paf. A pak se tady dočtu, že to není dokument, ale komedie. Jo, už asi tušíte, že jsem se cítila jako úplný idiot a ještě teď mám rudé tváře, jen co si na to vzpomenu. Ale na druhou stranu si říkám-ano. Ano, šlo by to. Ano, může se to stát i nám? ()
Reklama