Muž na úteku

Running mana som mal zpred zhruba 20tich rokov zafixovaného ako lacné béčko. Preto bolo pre mňa príjemným prekvapením, že film vyzerá od začiatku dosť výpravne a zodpovedá tomu aj rozpočet. Samozrejme, že ten 80kový look a predstava budúcnosti je pre dnešného diváka nanajvýš zábavná (technika sa vyvíja, dizajn a móda ostávajú rovnaké). Okrem doslovnej kritiky médií a konzumnej spoločnosti som by som poukázal aj na paralelu so špičkovými športovcami, ktorí sa v tej dobe vďaka obrovským ziskom klubov stávali iba obchodným artiklom a cieľom stávkových kancelárií. Bežiaceho muža nie je dobré hodnotiť podľa matných spomienok na detstvo, treba sa naňho pozrieť novými očami. Pobaviť sa na vizuáli a uznať niekoľko jeho kladov. Ak by to natočil Verhoeveen, mohla to byť ešte zvrátenejšia zábava, našťastie sa mu raz Arnieho podarilo odchytiť. Podobne vizuálne ladené filmy: Útek z NY, Total recall, zo súčasnosti Impostor, no a námetom podobné Hunger games Arnie valcuje na celej čiare. (02.01.2013)

Mám Arnolda opravdu rád, ale musím to napsat. Běžící muž je opravdu strašný film. Budoucnost připomíná asi tak, jako Disko příběh. V podstatě se jedná o hlavní výtku vůči filmu. Oni filmy s Arnoldem nikdy nebudou nominovány na nejlepší film, protože to prostě nejsou ty SPRÁVNÉ filmy. Ale pan guvernér měl většinou štěstí na režiséry s nějakou vizí, jak myšlenkovou (ANO! Připusťte!), tak vizuální (o tom žádná). Bohužel, Běžícího muže se se netýká ani jedna z výše zmíněných vizí (ano, připouštím). Je to film nenápaditý, lacině vyhlížející, neschopný navodit atmosféru reálné budoucnosti. Díky tomu působí směšně a je černou ovcí v Arnoldově filmografii. Výjimka ale potvrzuje pravidlo! Pusťte si místo toho třeba Komando. (10.11.2004)

Běžícího muže jsem vždycky bral jako jednu z mnoha akčních sci-fi pecek v Arnieho filmografii, rovnou předcházejícímu Predátorovi nebo následujícímu Total Recall. Ale navzdory Kingově realistické předloze (kterou určitě nepsal jako podklad pro osmdesátkový akčňák se Schwarzeneggerem) je to jen pitomě zábavné kinobéčko, jemuž chybí péče režisérské osobnosti jako Cameron, McTiernan nebo Verhoeven a které má mnohem blíž ke Komandu, pocházejícímu taky z pera Stevena E. de Souzy. Ten správně vsadil na výrazné gladiátory, brutální killy (výbušný obojek, motorovka v rozkroku) a okázale přiblblé osmdesátkové hláškování a výsledkem je svižný, komiksově přepálený akčňák s nevýraznou režií, toporným Arniem, sexy Alonso a správně arogantním záporákem. A můj oblíbený lovec? Vilný operní tenor Dynamo. Ta formule, blikající vohoz a operní zpěv byly super. (21.02.2006)

Zadaptovat asi nejlepší knihu literárního giganta, která kombinuje sociální kritiku s výborným sci-fi příběhem, do podoby nevkusné céčkové blitky v papundeklových kulisách, mizernou akcí, a s dějem co se dá shrnout jako: "nejdřív nastoupí hokejista, pak týpek s pilou, pak tlusťoch oblečený do LED diod, a pak blbeček s plamenometem" - to je v pravdě geniální. Producenti i s Arnoldem se zjevně vytvořit sociální experiment, který vizi šíleného postapo světa o televizi co chce z lidí udělat tupé slintajicí zombies nejen ukazuje ve filmu, ale zároveň ji i uvádí v realitu. (10.05.2006)

Když se člověk podívá na Vykoupení z věznice Shawshank, Zelenou míli, nebo Osvícení a právě na Běžícího muže, tak může jen těžko uvěřit, že tyto snímky mají něco společného, ale mají a to autora Stephena Kinga, který ovšem Běžícího muže nepodepsal svým jménem. Může se zdát, že se jedná jen o dalšího zástupce z rodinky akčních béček vyrobených v 80.letech. Jenže Běžící muž sebou nese poselství se zdviženým ukazováčkem. Film varuje před neomezenou mocí médií, které mají tu možnost ovlivňovat naše životy podle jejich ,,pravdy". Také je zde varování před zhoubnými reality show. Stačí se podívat mozek vyplachující Vyvolené. Reality show Běžící muž nabízí lidem zábavu starou jako Colloseum samo. Trestanci se zde stávají novodobými gladiátory, kteří jsou vražděni v přímém přenosu, jen aby se lidé nebouřili proti policejnímu režimu. Na násilné zábavě je také znát výsměch americké společnosti, která se svým americkým fotbalem a wrestlingem touží po násilné zábavě. Arnold celé to násilí kolem trochu zlehčuje svými hláškami a jeho svaly společně s našlapanou akcí, hudbou a hezkou babou po boku vytvářejí pořádný akčňák, kde Arnold likviduje jedno tlusté prase za druhým, které mu jdou po krku. A můj oblíbenec? Profesor SubZero! (04.07.2007)