Milion mil daleko

Spadá pod kategorii SS, Strašná Sračka! Chápu že Latinos v USA potřebují zvednout sebevědomí zvláště po tom, co je Doník ve své 2016 prezidentské kampani všechny kolektivně nazval "Rapists and murderers", ale takhle opravdu ne! Otřesně klišovité a podle šablony všech ostatních "under dog" filmů, kde člen marginalizované minority se vyšvihne i přes všechny překážky společnosti (zde z okopávaní a sklízení polí se zeleninou) a všem to natře a ukáže jak je chytřejší a lepší a vynalézavější a pracovitější než ten ošklivý, arogantní, bílý, anglosaský, kolonizátorský  zrmd, který dostal od society vše na stříbrném podnosu! Zvláště bílí hetero chlapi v rolích v vědeckých výzkumníků NASA jsou zde vyobrazeni jako banda arogantních kokotů v kontrastu k, samozřejmě, milému, na rodinu orientovanému a  prudce inteligentnímu a vzdělanému mexikánci s úžasně podporující a fandící a obětavou Latino manželkou!  Bleh! K zblití! Protože přece musíme všem ukázat na do očí bijícím kontrastu, že Latinos z Mexika jsou mnohem lepší než ta zrůdná, neschopná, kapitalistická banda odporných, tupých, amerických white straight males, tady shodou okolností v podobě vědců z NASA! Tohle opravdu někdo žere? (18.09.2023)

José Hernández už jako malý kluk snil o tom, že poletí do vesmíru. Ale jako dítě mexických imigrantů znal pouze těžkou práci. Přesto se nechtěl svého snu zdát. Studoval a celý svůj život šel odhodlaně dál a dál. Až se nakonec dostal ke hvězdám. Jak se povedlo filmové zpracování téhle životní etapy José Morena Hernándeze? ***** Milion mil daleko působí jako film, který si ve svém vyprávění ukousl moc. A délka stopáže ten pocit ještě víc prohlubuje. Abych to vysvětlila. Sledovat život Josého od malého kluka až po jeho pobyt ve vesmíru, bylo místy namáhavé. Vyprávění je rozmáchlé a dost nevyvážené v rámci životních cílů a pěti bodového listu, kterým se José řídí už od dětství. Od základní školy, po studium, poznání budoucí manželky, snahy dostat se do programu, tolik následných odmítnutích a splnění jeho velkého snu. Jako kdyby scénář chtěl mít úplně všechno a nevěděl, jak to převést. A já jsem prostě necítila žádné emoce. Nikde. Vlastně se po shlédnutí filmu cítím sama dost emočně prázdně. A přenést sem do textu jakoukoliv emoci, je pro mě dost náročné. Což je škoda, protože po technické stránce není Milion mil daleko špatně natočený snímek. ***** Bohužel je Milion mil daleko jako film taková miloučká a slaďoučká cukrová vata, až působí trochu nereálně a naivně. Odvážné tvrzení u životopisného filmu? Mě by taky nikdy nenapadlo, že se k této myšlence někdy dostanu. A ještě vzhledem k tématu, které zpracovává a myšlence, kterou chce sdělit. "Jdi za svým snem, dři a ono to vyjde." Jenže tím by se měl řídit každý, ne pouze menšiny. Pokud je tohle důvod k vybraní zrovna Hernándeze a jeho cesty. Protože jiný důvod k vybraní zrovna jeho osoby mě nenapadá. Což jde spíš za zpracováním, které mi ten důvod neprodalo, než za tím, že jeho život ten důvod nemá. Z filmu totiž nejde cítit žádná naléhavost ani klasické házení klacků pod nohy životem. Je to sice naznačeno a dost si toho člověk domyslí, protože "to tak většinou je", ale reálně to z filmu není cítit. Všechno je tak trochu pohádka pro děti (film je od sedmi let), s kterými se kouknou jejich rodiče. Chápu, o co se režisérka Alejandra Marquez Abella snažila. Michael Peña je ve své roli skvělý. Ale třeba Rosa Salazar, která hraje Josého manželku Adelu, se ve své roli úplně ztrácí. Což je škoda. Už jenom vzhledem k tomu, že kvůli snu svého muže obětovala ten svůj. ***** Viděla jsem film, který ve mě zanechal pocit zmatení. Možná je na první pohled povedený, ale ve svých sděleních povrchně zpracovaný, a prázdný. A přitom to mohlo být mnohem lepší! Není to špatné, ale pokud bych film neviděla, o nic bych jako divák nepřišla. (29.09.2023)

Příběh opravdového člověka. Jenom doufám, že američané natočili i španělskou mutaci, protože např. v americkém(!) čtvrtmilionovém městě Hialeah, kde Hispánci zastupují 94% populace, jich dvě třetiny neumí anglicky (zdroj). (23.09.2023)

příjemné životopisné (skoro)drama vycházející ze životního příběhu José Hernandeze, který si už v dětství usmyslel že bude kosmonautem a nakonec se mu to povedlo. Celé je to samozřejmě hlavně o Josém s tváří Michaela Peňi, ale hezky to funguje i jako lehká motivačka a ukázka toho, kam až může vést zarputilost, cílevědomost a odvaha splnit si sen. Na čtyři to sice úplně není protože ten film si jede podle obvyklé šablony a navíc by nemusel mít dvě hodiny, ale rozhodně sem se nenudil a vlastně mě to příjemně překvapilo...65% (18.09.2023)

Aj keď nie som nejakým extra fanúšikom filmov o kozmonautoch a vesmíre, tento ma zaujal svojim popisom. Príbeh Josého Hernándeza je predsa len pozoruhodný a musím uznať, že aj jeho prenesenie na filmové plátno bolo dobrým nápadom. Páčila sa mi Josého neodbytnosť, a že napriek početným neúspechom sa nevzdával svojho sna, ktorý sa napokon po strastiplnej ceste stal skutočnosťou. Výborné herecké obsadenie, rovnako aj zaujímavé postavy, príjemné spracovanie dramédiového deju, a celkovo vydarený scenár - to všetko bolo základom úspechu. Za mňa jasné 4*! Michael Peña bol skvelý. (17.10.2023)