Dům života

Důkaz, že i s klišovytým příběhem se dají dokázat divy. Tleskám režii a scénáristovi, dialogy jsou svěží, odvážné a hlavně neokoukané, herci hrajou na jedničku, hlavně Kevin Kline je nehorázně sympatickej chlápek a Jena s Haydenem za ním ani trochu nezaostávají. Vztahy sousedů se sousedy jsou zajímavě a často vtipně propleteny a díky šikovným kličkám nikdy neni překročena hranice patosu. Tenhle dům stoprocentně brzo navštívím znovu. (15.01.2011)

Krásný film o smrti. Ano.. o smrti a touze tu po sobě něco zanechat. Perfektní Kevin Kline v roli architekta, který zjistí, že umírá. Film mně naprosto zasáhl. Je natočen pravda trochu utahaně, ale o to víc je do něj vloženo hlubokých myšlenek. Uvědomění si, že za celý život nic nedokázal a tak se snaží vše napravit za poslední tři měsíce, které mu zbývají. Ano, je to krásné, smutné.. tak trochu klišé, ale romanticky předhozené divákovi. Nevím, čím bych tenhle film vylepšil, ale i tak byl velmi pěkný. 85% (03.12.2009)

SPOILER: Všechno je najedou dobře; synáček se napraví, žena se vrátí, všude je spousta milých kamarádů, ale aby to náhodou nedopadlo tak kýčovitě, tak to dopadne, tak jak to dopadne (nechci prozrazovat). Nicméně jsem čekala, že na konci budu brečet, ale nakonec se tak nestalo, bylo to udělané trochu jinak než tyto smutné závěry bývají (prázdná postel), ale byl to docela příjemný filmový zážitek večer u televize. 3 a půl* zaokrouhleno nahoru :) (21.03.2008)

Když je hlavnímu hrdinovi diagnostikována rakovina, bere si do opatrovnictví svého nesnášenlivého dospívajícího syna, který smysl života vidí pouze v nicnedělání a prostituci, popřípadě v tom, jak se vyhnout svým rodičům a především právě otci. Trošku klišoidní námět, ale vcelku průměrně přenesený na filmové plátno.Kevin Kline se mi v úloze umírajícího otce docela líbil. Zasloužené tři průměrné hvězdy pro toto rodinné drama. (20.03.2008)

Sentiment, patos a slzami ulepené smíření filmu o poslední příležitosti, jak něco napravit, hodně ubližují. Nebýt tohoto americky přímočarého vyzdvihnutí už jako by ztracených rodinných hodnot, byl by snímek o třídu lepší. Pár odvážných náznaků tam bylo - šestnácka svádějící svého bývalého skorootčíma, milosrdné ošahávání zdravotní sestrou nebo sprchování se skoro nevlastním bratrem. Jenomže zůstalo pouze pár momentů a drsný začátek. Konec vše zastřeší mámivou nadějí na to, že od teď už budou všichni jiní, lepší. /6. 10. 14./ (06.10.2014)