Dům života

Kevin Kline v hlavní roli neschopného otce rodiny, žijícího v barabizně na kraji oceánu. Jeho žena ho opustila před 10ti lety, přesto jsou v kontaktu a on se podílí na výchově svého syna. Ten prochází těžkou pubertou a je naprosto nezvladatelný, ignoruje svojí matku i svého nevlastního otce. Do toho Klinea vyhodí z práce a po jeho fyzickém zhroucení se dozví, že trpí rakovinou v posledním stádiu. Rozhodně se, že si vezme syna na prázdiny k sobě a společně postaví nový dům, svou nemoc mu ale zamlčí. Jeho snahou, je jak reformovat syna a odnaučit ho fetovat, tak aby si otce zamiloval. Film končí bleskovým vyléčením syna z drogové závislosti, smrtí otce a patosem jak kráva přesně v duchu hollywoodské tradice. Na filmu bych vyzdvihl herecký výkon Christin Scott Thomasové. Snabší stránkou je nerozpracovaný scénář. Události které do sebe nazapadají, logicky nejsu vůbec zdůvodněné, trochu jako formou loterie. Vůbec jsem nepochopil erotický vztah matky, jenž je sousedlou Klinea s 15ti letým kamarádem její dcery a způsob jejícho pokání za způsobenou křivdu, ale vůbec nevím komu. Příběh je nehormonický, uspěchaný (hlavně smrt otce) a v celku působí rozmrzelým dojmem. Ani atmosféra člověku nic nepřivodí. (02.06.2003)

SPOILER: Všechno je najedou dobře; synáček se napraví, žena se vrátí, všude je spousta milých kamarádů, ale aby to náhodou nedopadlo tak kýčovitě, tak to dopadne, tak jak to dopadne (nechci prozrazovat). Nicméně jsem čekala, že na konci budu brečet, ale nakonec se tak nestalo, bylo to udělané trochu jinak než tyto smutné závěry bývají (prázdná postel), ale byl to docela příjemný filmový zážitek večer u televize. 3 a půl* zaokrouhleno nahoru :) (21.03.2008)

Dominující složkou filmu je obsazení a herecké výkony. Všichni herci výborně zvládají svoje postavy a skutečně předvádějí herecké umění. Tedy až na mladou Jenu Malone která je půvabná a sympatická asi jako šiška na stromě. Ta mi film spíš kazila. Jinak příběh to byl takový Americký a možná už častěji viděný, nicméně lidem blízký a hodně emocionálně gradující. Hodně se mi tam líbila kombinace vztahů otec a syn, a stupňování milostného vztahu mezi rozvedenými rodiči. Opravdu to bylo schopné vyvolat v divákovi ty emoce, které film zamýšlel. Jinak pro mě osobně tam bylo až příliš mnoho sentimentality (obzvláště na konci) a taky příliš mnoho filmového klišé. Potom to totiž ubírá na možnosti, že by se to mohlo stát doopravdy. Což je škoda protože jinak by to bylo divákovi bližší, tudíž ocenitelnější. (21.11.2011)

Rodina je plná roztříštěných duší - otec, který nenáviděl svého otce, se neumí smířit s vlastní existencí. Jeho syn nenávidí jeho a jeho bývalá žena miluje oba a přesto s nimi nedokáže být. V sousedství bydlí matka s dcerou, které mají volnomyšlenkářský přístup ke vztahům a pak je tu mnoho dalších sousedů, kteří mikrosvět doplňují. Ti všichni se postupně scházejí na stavbě nového domu, který jim umožňuje, aby své životy znovu postavili na nohy. Dům života je velmi příjemným rodinným dramatem, který se nesnaží být za každou cenu podbízivý a místo toho sází na nenásilné napravování obvyklých rodinných křivd. Je to trochu fousaté v tom, jak se některé postavy lehce "přepnou" do svého nového já, nicméně díky vynikající režii a skvělému hereckému obsazení je nakonec radostí sledovat veškeré patálie, které se ve filmu odehrávají… a že jich není málo. (26.04.2008)

Na tento snímek se dá nazírat ze dvou hledisek: jako na nepříliš objevné, poněkud nereálné drama, které nijak zvlášť nevyniká ani scénářem, ani režií, nebo jako na nenáročný, spíše rodinný film, který bez velkých očekávání rozhodně nezklame. Snímek plyne celkem pěkně, na konci bohužel trochu ztrácí dech. Scénář ani nerozbrečí, ani nenaštve, pár komických momentů je do děje zasazeno skutečně povedeně. Hezky prokresleny jsou postavy - hlavní i vedlejší, čemuž pomáhají i slušné herecké výkony - Hayden Christensen mě celkem překvapil. Mohl bych být mnohem kritičtější, ale ani Dům života si nehrál zrovna na objevný film. (02.08.2006)