Sladká sloboda

Film o spisovateli, jehož historickej bestseller má být zfilmován. Jenže když se objeví na place tak zjistí, že mu jeho dílo filmaři pěkně przněj. Začne scénář přepisovat, herci jsou spokojení, ale rejža ho má na háku a dělá si vše po svém. Alan Alda mě příjemně překvapil. Nejen že hrál hlavní roli, ale film i režíroval a sám si také napsal scénář. No a natočil slušnou komedii s příjemnou oddechovou atmosférou. Film sice obsahuje pár slabších (nudnějších) pasáží, ale pozitiva určitě převažují. (28.03.2011)

Pohodička 100% made by Alan Alda. Výborný dabing made by Brno (na Junáka si musíte zvykat, ale po pár minutách je ok a ještě oceníte, jak skvěle se Zdeněk Alanovi trefuje do pusy, výborný je též J. R. Janský/Caine). Rychlý rozjezd mě naopak potěšil, v prostředku film trochu ztrácí na tempu, ale dobře mířené vtipy a typický aldovský humor muže, který nejraději stojí na kraji místnosti a jen se kření (známe ho už z M.A.S.H.e) nedá divákovi usnout. Očekávaný konec milé letní komedii sluší. (14.07.2013)

Alda je oprávněně znám jako nevšední dramatický umělec ztělesňující svou Múzu jako obzvlášť moudrou a vzdělanou dámu, která své až nesnesitelně působící přednosti dokáže prohřívat a zlidšťovat až vichřičně uličnickým smyslem pro humor. Nemilosrdný glosátor odvrácených tváří soudobé americké skutečnosti si ve SVOBODĚ všímá povrchnosti a hlouposti továrny na sny v "Holých vodách", jak si mekku světového hraného filmu přejmenoval kdysi Jiří Voskovec. Nápaditý příběh nekonvenčního milostného čtverce z exteriérového natáčení látky z amerických dějin je zarámován do úsměvného nadhledu hned několika roztomile praštěných protagonistů. Neméně mile a vlastně až blízce působí i americké maloměsto, kterého se od našich poměrů zas tak moc neliší. Schopnost ukazovat velikány z jejich lidských vlastností a sdělovat až třaskavinové skutečnosti jako úsměvná pohlazení nikdy nevede u tohoto v soukromí příkladného muže ani v jeho herecké, ani v režisérské poloze k zpovrchňování tématu, obcházení nesnadných míst či zlehčování toho, co je méně lichotivé. Přidáme-li k tomuto ohňostroji kladů ještě schopnost sebeironie a až živočišnou potřebu vlastně neustálého sebeshazování, dotváříme tak anatomii formy i obsahu tohoto nezapomenutelného vědoucího úsměvu, jemuž opravdu nic lidského není cizí s jednou podmínkou - že to pobaví jak publikum, tak autora a aktéra. (15.06.2009)

Alda se vždy něčeho dotkne a pak rychle od toho běží na druhou stranu. Je tu moc linií, které se neskládají v celek. Stereotypní vztah dvou stárnoucích profesorů je opepřen příjezdem filmových hvězd, jenže když má dojít k vyvrcholení všech peripetíí, Alda to vyřeší odrhovačkou a Caineho vyprávěním. Přitom by stačilo to míchání dvojic propracovat, jenže do toho všeho tu máme vztah Michaela k matce a naprosto zbytečné kočkování kaskadérů s komparsem. I Bob Hoskins je tu navíc. Sladká svoboda je sled více či méně povedených scének na téma život na maloměstě kontra svět filmu. Scénář za dvě hvězdičky, ta třetí za Caineho a jeho etudy s helikopterou, šermem a autem. (23.11.2010)

Tak kolem 70%. V podstatě lehká nezávazná komedie, kterou si napsal, zrežíroval a zahrál Alan Alda, k čemuž si přizval několik dalších hvězd, které věci dost prospěly. O rozporech mezi autory scénářů resp. jejich předloh a vandalismu režisérů už psal Karel Čapek, dané téma je zřejmě věčné a zřejmě i nevyčerpatelné. (09.12.2012)