Na prvý pohľad

Protože všemu navzdory, tenhle romantickej film má co říct. Když jste na něco od malička zvyklí, vyplatí se to měnit, když hrozí, že to opět ztratíte? Nebo to stojí za to i jen na chvíli? Co je lepší, a co je vlastně normální, když to vidíte z druhý strany? Ulehčí to bolesti, nebo ji to naopak způsobí? SPOILER Jak se slepec musí vyrovnávat s návratem zraku je něco, co by mě asi bez kopance v podobě tohohle filmu nikdy nenapadlo. Závěr ala Růže pro Algernon v jiným hávu (v mých vlastních úvahách) a pro mě hrozně stísněný a depresivní. (13.09.2010)

Film jsem viděl dávno a tehdy bych určitě dal 5*. Ale dnes (to jest 1.2.2009) to běželo v televizi a já jsem si chtěl oprášit vzpomínky, abych mohl hodnotit. Příběh je to pěkný a dokonce podle skutečné události, ale pokud chce režisér zaujmout na plných 100% musel bych změnit herecké obsazení. Val Kilmer tomu nejde co vytknout, skoro jako by někoho znal s tímto postižením, ale Mira Sorvino trochu ji něco chybělo...více lidskosti, jak prošla výběrovým řízením to nevím.... (01.02.2009)

Celkem smutná, ale smířlivá podívaná o tom, jak se Mira Sorvino zamiluje do slepého maséra Vala Kilmera, nechá ho podstoupit operaci očí, ale s nově nabytým zrakem mu v životě udělá celkem velký zmatek. Konec mě skoro až dojal, ale už protože v kolence režie je jméno Irwina Winklera a i proto, že tahle story není nic úžasného, dávám za 3*. (27.11.2005)

Romantiky bylo v tomhle filmu na můj vkus příliš mnoho... Já na něm oceňuji ty poznatky o tom, když člověk původně nevidomý zjíská zrak. Psychický dopad musí být ohromný. Vyrovnat se s tím po tolika letech nevidmosti musí být takřka nemožné... Chápáni perspektivy, odhady vzdálenosti, barvy, tvary... Představivost tvarů - nevidomý podle hmatu pozná předměty ale spojit si je s vizuální představou - takřka nemožné, nesmírně obtížné... To že film byl pojat jako těžká romantika mu velmi uškodilo, mohlo to být opravdu podařené drama... (01.02.2009)

70%Až slzopudná romantika, navíc natočená podle skutečné události, s mnoha velmi romantickými a dojemnými momety (naslouchání kapkám deště, cukrová vata), dobrými herci, ale poněkud slabší druhou polovinou. Lehce patetický závěr mi ale výjimečně přišel docela na místě. člověk by ani nevěřil, že se něco takového může stát... (04.12.2005)