Dym

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)

Příjemné pohlazení po duši v koprodukčním a nezávislém dílku. Tyto filmy točené z radosti a pro radost zatraceně mohu. Kouření jsem nikdy moc neholdoval ( v palírně k rezavé vodě) a před pár lety se zařekl a vsadil, že si zapálenou bílou tyčku do úst už nevložím. Občas si s rozkoší dám doutníček a vychutnávám ho stejně pomalu jako "Smoke". Mozaika charakterů sice občas šustne papírem, ovšem to je stejné zlo, jako nikotin obsažený v kuřivu tohoto snímku. A sakra teď si jdu tajně kuřnout s Auggiem. . (04.07.2008)

tento film ve mně zanechal neuvěřitelně uklidňující pocit a to na docela dlouhou dobu, je to pohlazení po duši... PS: 7.10.2006 - po dlouhé době se mi film opět dostal pod ruku a musím trochu krotit své nadšení - napodruhé už to není tak silný zážitek, vnucuje se mi přívlastek "milý ale neškodný", přesto je to kvalitní věc a stojí za shlédnutí, snižuju hodnocení na 8/10 (27.09.2006)

4,5* Nádherný film o životech hrstky lidí, potkávajících se v jednom malém obchůdku s tabákem. Pro mě je to o tom, že nás může osud klidně nakopat pěkně do zadku, ale člověk si stejně vždycky najde sílu pokračovat a žít ho dál, protože mu prostě stojí za to. Hořkosladké vyprávění, které úplně nejlépe vystihuje závěrečná píseň Toma Waitse: Innocent when you dream. Na první poslech drsná, zpívaná chraplavým hlasem, ale přitom tak neuvěřitelně nostalgická a konejšivá, jako celý film. (02.06.2008)

Nekouřím, nefotím stále stejné místo, nestal jsem se majitelem zletilé dcery a celkově nadšení z tohoto snímku nechápu. On byl sice celkem fajn, skvělí herci ho nenuceně táhli k nadprůměru, ale taky chvílemi nudil a totální absenci humoru já zkrátka neodpouštím. Taky mám svých starostí nad hlavu a tady má každá postava trable, které nechci znát a už vůbec je nechci řešit. Navíc jsem tentokrát nezvládl typické "nezávislé" kecy typu: Mám ti to říct? Ty opravdu chceš, abych ti to řekl? Fakt nevím , jestli ti to mám říct. Tak dobře, já ti to řeknu. Ale dobře mě poslouchej, protože to, co ti řeknu, bude fakt pecka. (24.03.2014)