Dym

Film, ktorému sa darí zachytiť kúzlo všednosti, moment, v ktorom sa z úžasného stáva všedné, a zo všedného úžasné. Okrem toho fascinujúca tabaková lobby, ktorá nič neskrýva a cpe sa vám priamo medzi oči, a aj tak jej to žeriete a tvárite sa, že to tak vlastne nie je. Parádne obsadenie (Harvey Keitel podľa očakávania najlepší) v absolútne nedejovom filme, ktorý je priezračným synonymom civilnej snímky. Keitelove rozprávanie o fotografiách a jeho záverečný príbeh o fotoaparáte sú najlepšou a najkrajšou časťou filmu. 100% (10.02.2014)

Pár střípků ze života různých lidí, které poslepuje vzájemný osud a obchod s tabákem. Nic světoborného, ale tak syrově přitažlivého, že to zkrátka člověka nenudí navzdory tomu, že děj příliš nepádí. Myslím, že takový film je třeba jednou za čas vidět. Výteční herci v rolích, které jim pasovaly a výsledek je přímo elektrizující. Když pak vidíte závěrečné scény a titulky, říkáte si, že to bylo vlastně fajn. Že vám to snad i něco dalo. 90% (09.05.2017)

To mě docela zklamalo... suchý humor a zapamatovatelné hlášky nikde, pěkně zahrané ano, ale povídky mě taky nijak nevzaly. V paměti mě utkvěly asi jen dva momenty...málo. Asi jsem čekal víc než čím tento snímek je. Raději šáhnout po Můj nejmilejší bar který na csfd jako komedii neprezentují, avšak já se bavil narozdíl od Smoke královsky. Každopádně se na to ale dívá dobře a volné pokračování Vztek nenechám čekat. (13.06.2012)

Tak tenhle film přesně splňuje všechny moje požadavky na to, jak má vypadat pohodovej film a přesto s myšlenkou a dokonalými momenty, ať už je to každodenní Auggieho fotografování stejného místa, jeho setkání se starou milenkou, popisování, kolik váží dým nebo závěrečný vánoční příběh..Přímo hltám celkovou atmosféru filmu a způsob, jakým se postavy postupně proplítají..jo, Smoke se v mým přehrávači otáčí celkem často:-) (08.12.2008)

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)