Betonová zahrada

"Zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly"...a betonem ji zalily. Docela zvrhlý film o čtyřech dětech, které se snaží na špinavém přesměstí zůstat po smrti rodičů rodinou. Nejvíc mě pobavilo, když matka promlouvala pubertálnímu synovi do duše "..Nechci tě strašit, ale pokaždé, když to děláš, tělo spotřebuje litr krve, aby se to obnovilo." :-D Film vrcholí incestem bratra a sestry. Nedivil bych se, kdyby Ian McEwan byl uchyl. Nicméně zajímavý zážitek. (25.02.2007)

Hlavním problémem filmového zpracování Betonové zahrady je pro mě to, jak málo je funkční bez znalosti knihy. Snímek samotný je pouze obrysem děje a žel i sdělení. Je na divákovi, aby si jej postupně vyplňoval což se stává téměř nemožným ve chvíli, kdy mu nejsou předhazovány než lehké nástiny vazeb a činy jejichž motivace ve většině případů postrádá vysvětlení. A to ani ta rozkošná stojka nespraví. (20.06.2011)

Je těžké hlouběji posuzovat dílo, natočené podle literární předlohy, která mi je známa výlučně z třetí ruky. Mikrosonda do hloubi domu na periférii, obraz rodinného prostředí, které se uzavírá samo do sebe a usiluje o maximální řekněme hodnotovou autarkii, je sama o sobě zajímavým tématem. Příběh dospívání vydaného napospas sobě samému, čas, který přestává uplývat, plynout, to je ještě větší autorská sonda. Z tohoto hlediska lze mluvit o umělecké výzvě, jejíž působivost i pro hodně poučeného diváka významně oslabuje právě ona zcela ze všeho vyvázaná atomičnost, do níž jen tu a tam proniká vnější svět jako příležitostný závan čehosi cizího a pro sourozenecké obyvatele domu nežádoucího. Je jasné, že toto zastavení je dočasné a je otázkou, nakolik a co vlastně může změnit. Pokud něco z této ponuré sondy cítím, je to touha po pohlazení, lásce, bezbrannost zrazené bezradné a tápající dětské ruky, jak ji naznačují závěrečné obrazy ZAHRADY. (15.10.2009)

Kamera: Stephen Blackman ... velice zvláštní příběh, ale hlavně mě dostal konec. Takhle nečekaně utlý příběh(asi to bylo tím, že na obalu dvd bylo napsáno 101 minut) jsem nikdy nezažil. Z herců bych chtěl hlavně vyzdvihnout Charlotte Gainsbourg, ale i ostatní dětské role jsou zahrány dokonale. (20.05.2007)

Je až zarážajúce, ako sú si kniha a film podobné, a ako rozdielne na mňa pôsobili. Kniha nenudí. Všetká ta šeď a špinavé riady pôsobia inak, keď si ich len predstavujete, rovnako ako ticho, truchlenie a ničnerobenie. S výnimkou jednej slnečnej scény je ten akoby bez farby. A v knihe hlavne od začiatku nie je jasné, ako dopadne. Asi som prehnane kritický, konieckoncov, je to moja najobľúbenejšia. Inak chválim výber hercov, aj (trochu pozmenený) záver. Ja som si hlavnú ženskú postavu predstavoval ako Kelly McDonald, Charlotte je taká divne asexuálna. Ani neviem prečo to zmieňujem. Ps: Nedávno som tu na ČSFD spomínal moju hudobnú topku, tak prečo si nedať aj knižnú? Moja top 1 je Sexus Henryho Millera, nasledovaný McEwanovou Betónovou záhradou a knihami Podzemníci a Maggie Cassidyová od Jacka Kerouaca. Beatnikov všeobecne môžem. Ďalej je to asi Peter Høeg, Vladimír Nabokov, Stefan Zweig, Umberto Eco. V puberte som hodne čítal Nicka Hornbyho, dnes už by som medzi moje naj zaradil iba Všetky moje lásky. Poéziu moc nečítam, ale mám rád Sylviu Plath a Williama Blakea. Z komiksov Julie Maroh, Alan Moore a Reinhard Kleist. Škoda, že nemám viac času. (09.04.2019)