Romeo, Julie a tma

Zdařilé televizní zpracování. I když tvůrci začínají vyprávět příběh in media res, tak se zbytečně v jednom ve dvou dialozích mezi Pavlem a Ester vrací k jejich setkání. Komorní drama je i díky přesvědčivým hereckým výkonům působivé. Milostná scéna vypadá sice úsměvně, ale zapadá do konceptu příběhu. A závěrečná scéna loučícího se "skřítka", "žíďátka" je nápaditá, silná. (03.01.2011)

Tento televizní film z roku 1997 se sice drží věrněji novely Jana Otčenáška, ale postrádá veškerou vypjatost a strach míšící se s křehkostí, kterou oplýval snímek Jiřího Weisse z roku 1959. Také duo Seidlová a Masopust vůbec nepůsobí věrně, naopak jejich frázovitě odříkávající dialogy mě velmi rušily, po herecké stránce mizérie. Vrcholem všeho byla scéna, když se v místnosti, která sousedila se ševcovskou dílnou milovali a Ester u toho tak vzdychala, jakoby prožívala kdovíjaký orgasmus. Tohle teda byla trefa absolutně vedle a vůbec se neztotožňuje se sexuální zdrženlivostí dvojice podle původní předlohy nebo podle mistrovského Weissova snímku. Navíc si tam museli říkat, že se milují a Ester nakonec bude čekat Pavlovo dítě. Och, to ne, tohle si mohl režisér Smyczek opravdu odpustit. Konec raději komentovat nebudu. Záchranou budiž herectví Stanislava Zindulky a Emmy Černé (má oblíbená Adelheid) v rolích Pavlových rodičů a Václav Postránecký jako pracovník v dílně, nebo Oldřich Vlach v roli konfidenta. Za tyto herce aspoň jednu hvězdu. Jinak zbytečné a špatné zpracovaní. A tohle si taková krásná látka určitě nezasloužila. (17.01.2017)

Typická veřejnoprávní nuda a fušeřina (mizerné postsynchrony, nepříliš přesvědčiví herečtí představitelé Pavla a Ester, konvenční zpracování poznamenané nízkým rozpočtem...). Na prvním místě se samozřejmě nabízí srovnání se starší filmovou adaptací stejnojmenné Otčenáškovy novely, kterou v roce 1959 natočil Jiří Weiss. Smyczek se dle mého soudu předlohy drží věrněji, většina replik postav je převzatých přímo z novely, rovněž děj až na malé detaily věrně kopíruje Otčenáškův text. Na rozdíl od vynikající Weissovy černobílé klasiky však Smyczek nepřichází filmařsky s ničím invenčním, co by zdůvodňovalo smysl nové filmové adaptace. Zatímco představitelé dospělých postav hrají svůj obvyklý standard (hlavně trio Postránecký, Zindulka a Vlach), zbytek hereckého obsazení za mnoho nestojí a snižuje dojem z této mdlé televizní inscenace, která by se mi spíše více zamlouvala jako divadelní představení. Vyloženě mi pak vadil závěrečný trikový záběr, kdy kamera zabírá Ester mizící v bílém světle, to si mohl Smyczek skutečně odpustit. Nechtěl-li se pouštět cestou naturalismu a kečupové krve, dalo by se to pochopit, ale potom mi tam neštymuje ta milostná scéna s přehrávaným vzdycháním Báry Seidlové, která tam působila jako pěst na oko (nota bene v porovnání s asexuální zdrženlivostí Weissova snímku). Podle mě zbytečný televizní film, který nestojí za vidění a který potvrzuje pravidlo, že historické filmy vypovídají v první řadě hlavně o době svého vzniku - tohle je dítko devadesátek jak vyšité. (28.07.2012)

Televizní verze známé Otčenáškovy novely jen naznačuje míru kvalitativního propadu české filmové produkce po listopadovém převratu. V dobovém kontextu se přitom jedná o nadprůměrné dílo s mladými, rovněž velmi dobře hrajícími herci a nad standardem se také pohybuje i Smyczkova režie. Je smutné konstatovat, že je možné pracovat v každém případě lépe při vědomí, že tvůrci do televizní podoby vložili svá dosažitelná maxima. (19.08.2010)

Filmu není vůbec na škodu jeho komornost a minimalismus, spíše naopak. Po celou dobu na mě dýchala zvláštní pochmurná atmosféra filmu, která se lvím podílem podílí na 4hvězdičkovém hodnocení. Za vyzdvihnutí stojí taky herecký výkon Václava Postráneckého a Barbory Seidlové. Někdy příště se podívám znovu. (25.03.2011)