Čertův švagr

Někdy je služba v pekle přece jen menší lopota, než se lopotit s pozemskými hříšníky, kterých je víc než dost. Mladík Petr na vlastní kůži poznal, jaký trpký život mu přichystal osud nadbytečného sirotka, i když nepřestává věřit, že na světě převažují hodní lidé nad těmi zlými. Na světě je víc intrikánů než čertů v pekle, ale hodný Petr na lidi nezanevřel. Poté, co si odkroutí rok v pekle, je za svoji věrnou službu, spočívající v přikládání polínek pod kotle s hříšnými dušemi, peklem štědře odměněn. Kouzelné dary se mu budou náramně hodit, když bude do pořádku dávat to, co se za ten rok na světě událo. I Petr se změnil k nepoznání. Vypadá jako čert. Vlastně jako čertův švagr. Televizní pohádka na motivy klasické pohádky Boženy Němcové nedisponuje kvalitní trikovou ani technickou realizací. Animovaný sníh nemá se sněhem nic společného, pekelný "oheň" pod kotly je jen krepový papír v červené barvě, do kterého se prostřiženým otvorem hází polínka, která kupodivu byla ze dřeva, a do toho zadní projekce v záběrech, pro které jí ani nebylo třeba. Nikdo nebude na větvi ani ze studiových dekorací, a to jak na zámku, v pekle, v hospodě a také v loupežnickém doupěti, kde se pohádka střídavě odehrává. Překvapivě měl pohádkový počin obstojné potíže s perspektivou záběrů, kterou se mu úspěšně podařilo nějakým záhadným způsobem pravidelně porušovat. Zkušená televizní tvůrkyně Vlasta Janečková vsadila na kvalitní herecké obsazení. V popředí je charismatický Lucifer Vladimíra Ráže, kterému se zdatně určitým způsobem vyrovnává neokoukaný projev Ondřeje Havelky v roli Petra. Ostatní herci, respektive role knížepána nebo macechy, vedle této dvojice zapadli a scény s nimi dějově vázly, což je s podivem při jejich stěžejnosti pro děj jako takový. Nelze přímo hovořit o nudě, ale ze skromných realizačních poměrů, z jakých pohádka vzešla, nelze očekávat něco nepřekonatelně úchvatného. Jde o řemeslně zručně natočenou pohádku, které patří tradiční místo v odpoledních hodinách na televizní obrazovce. Nějaké to své "čertovské" kouzlo jistě má. Ale když napíšu, že ji na stejné motivy natočení "S čerty nejsou žerty" (vznik obou pohádek se překvapivě shodně datuje s rokem 1984) převálcovali, tak je to slabé slovo. 60% (28.06.2014)

S řadou spoluhodnotitelů se shodnu, že ten "umělý" sníh je vyloženě rušivý. Vůbec se nepovedl ani výbuch u loupežníků. A to navíc nemám rád intriky, kterými se děj, zvlášť v první půli, jenom hemží. Přes tyto výtky toho ovšem pohádka nabízí docela dost, vlastně pořád se něco děje. A švihácký Lucifer Ráž vše pozvedá o třídu výš. (23.05.2023)

Miluju, když v pohádkách padá sníh. Jenže tady podkresluje velmi smutnou událost. Ovšem, bez té by tenhle příběh nemohl vůbec vzniknout. Pohádka v mnohém připomíná slavnější S čerty nejsou žerty, však obě mají stejné kořeny a taky se obě hlavní postavy jmenují Petr. Akorát, že jeden je Kuranda a ten druhý Máchal. Vladimír Ráž byl velmi příjemný, i když hrál samotného knížete pekel Lucifera. Peklo je spravedlivé a měří každému stejně. (29.09.2011)

Zcela typická studiová pohádka pro nedělní poobědový čas. Taková trochu upravená a zkrácená verze velké pohádky S čerty nejsou žerty. Havelka je odzbrojující, čert Vladimíra Ráže je důstojnost sama, Jana Březinová správně záporná. Kdo má rád typ studiových pohádek, nemůže si, dle mého názoru jednu z těch nejlepších, nechat ujít. Hudba: Vadim Petrov (29.12.2008)

Přímo se vnucuje srovnání s Troškovými polistopadovými pohádkami. Jsou nesrovnatelné: jak co do výpravy, tak scénářů i hereckého obsazení. Výprava se do jisté míry ošidit dá; režie a herecké obsazení včetně scénáře naopak nikoliv. Božena Němcová jako pohádkářka nemá obdoby; i to se potvrzuje. ČERTŮV ŠVAGR je pohádka vysloveně sličná a vlídná. (20.01.2022)