Inženýrská odysea

Pročtení většiny komentářů dokazuje, jak mladý věk vzdaluje pochopení věcí kdysi důvěrně známých. A jak absentuje jasná interpretace oněch čtyřiceti let, o jejichž černi sice nemůže být pochyb, ovšem za jednoho předpokladu: že i čerň má své odstíny a svůj vývoj a že je nutno se v nich vyznat a odlišovat je. Agitační ráz seriálu připomíná máchovské zborcené harfy tón: míra zobrazených nedostatků i životnost některých postav (včetně Satoranského Kořínka) ho však posouvají - oproti PLECHOVÉ KAVALÉRII nebo MUŽI NA RADNICI - zřetelně výš. Váznutí inovací, strnulost řízení, zoufalství idealistických schopných jedinců i šíbrovství, posvěcené vysokoškolským vzděláním, přináší - byť v notně deformované podobě - pochopení skutečných problémů doby. V rané normalizaci, do níž je seriál situován, dohasínaly poslední plamínky nefalšovaného budovatelského nadšení. Období mezi oběma ropnými šoky sedmdesátých let - v seriálu opět jen naznačené - bylo hlavní příčinou rychlé ztráty posledních zbytků fiktivní konkurenceschopnosti naší ekonomiky. Více než s látkou a nadprodukcí sváděl ovšem Dietl boje s bilakovskou cenzurou. Boje vedené s velmi proměnlivým zdarem. Až na výjimky v nich uhájil svou pověst zdatného rutinéra a spolehlivého řemeslníka, který má prokazatelně na víc. A dnes - v tom rozporném směsivu nejrůznějších parodií na kvalitu a nápad se zřetelně klesající úrovní v zahraničí vypůjčovaných prav a hodnot - se i tento dietlovský rys jeví podstatně přijatelněji než v dobách svého vzniku. To, co jsem napsal, není obhajoba, ale věcné konstatace jiného - politováníhodného - stavu. Toho "duálně současného". Toho, který dlouhodobě kazí vkus a hodnoty viditelně více, než - s ne příliš čestnými výjimkami - dokázala někdejší údernická agitka. (06.01.2008)

Takže, nejprve k postavám. Už to tu zaznělo, ale musím to zopakovat: Petr Kostka nechutně přehrává a jeho postava(Ing. Pešek ml.) je nejen nepříjemná ale také neuvěřitelná, protože nevěřím, že ani za komunismu není možné, aby se blbeček s pochybnými názory navíc bez ekonomického vzdělání(a jakýhkoli vloh) stal v 32 letech šéfem továrny. Postava jeho otce, který jakožto harcovník odmítne kvůli výpovědi před lety přijít na svatbu synovi a poznat své vnuky, ovšem za 5 minut pracovního rozhovoru se udobří, je opravdu nehoráznou drzostí scénáristy.Po čase vás ovšem začne šíleně štvát i další hlavní postava, Ing. Kořínek, kterého hraje Jaroslav Satoranský. Ta je zezačátku příjemně pasivní, ale ke konci začne dělat urážlivá a zbytečná rozhodnutí, která podle mě nekorespondují s předchozím líčením postavy. Prostě si říkáte, že bůh mu sice nadělil schopnost výjímečného inženýra, ale na zbytek jaksi zapomněl, tudíž lze vše zkrátit dvouslovím "blb s nadáním":-) Jedinou snesitelnou hlavní postavou tak zůstává Ing. Krnáč v podání Michala Dočolomanského. Ten se však na obrazovce tak často neobjevuje a je takříkajíc kamarádem "do počtu". Aby vše nebylo jen inženýrské, Dietl ředí děj vztahy a hledáním lásek. Bohužel vše je hluboko pod úrovní Ordinace v růžové zahradě, navíc mnoho takových scén je naprosto zbytečných a na další děj seriálu nemají žádný vliv.Seriál samozřejmě není komunistickou agitkou i když jsem si zcela jist že měl být. Jeho cílem bylo ukázat, jak na to v socialismu a také to, že vedoucí se v práci neflákají a strana tvrdě pracuje na lepším životě pro každého.Vše je nyní samozřejmě velmi směšně a my víme, že ani stovky Kořínků či Pešků by režim nezachránili.Zajímavé je pojetí času, seriál probíhá v rozmezí 15ti let, ale vám se zdá, že čas ubíhá pomaleji. Autoři tak uměle zavedli vizuální změnu: Sem tam někdo začne kouřit nebo nosit brýle, objeví se i šediny. Dám jen jednu * a to za odkrytí života v komunistických fabrikách, některé herce(zejména Císlera) a také za kultovní(samozřejmě směšné) hlášky typu: "Mašina, to je láska na celý život" či "Nikdy jsem neviděl tak inteligentní tkalcovský stav". (30.09.2006)

Zacinam zjistovat, ze nejhorsi reziser neni ani zdaleka Uwe Boll, ale Evzen Sokolovsky. Jasne, je to serial plny soudruhovani, Dietlovych oblibenych idiot plotu... Ale stejne to ve vysledku nejvic zabiji ta odporna kamera, priserny strih (nejlip je to videt v casty neschopnosti zakoncit jednotlive dily) a zoomy s brinknutim do strun a la dramatic chipmunk. Vidim tam ale dve celkem zajimave veci, at uz chtene nebo omylem. Zaprvy postavu Evy Jakoubkove (libi se mi jeji snaha prosadit se nekde, kde jsou sami chlapi + vyvoj jejich vztahu). A zadruhy obcasny naznaky, jak minuly rezim nebyl ani zdaleka dokonaly - predevsim v neschopnosti prosadit skvely napad, protoze se vsichni boji o svoje teply mistecka. (18.11.2014)

Řemeslně velmi slušně natočený seriál s výborným hereckým obsazením, kde exceluje především do té doby celkem málo známý Jiří Cízler. Mám pocit, že většina recenzentů nehodnotí film, ale dobu ve které vznikal. Pokud by jenom trochu nad snímkem přemýšleli, tak by nemohli napsat takový blábol jako Jossie. Mnozí se budou divit, ale strašně chytří Češi, byli v podstatě blbí, protože si nechali ukrást skutečně spoustu vynikajících nápadů a vynálezů. Ono je tomu tak bohužel dodnes, ale dnes v tom už aní není tak blbost strašně chytrých Čechů, jako spíš jejich zkorumpovanost a úplatnost. (14.06.2012)

Neodolám... Je veřejným tajemstvím, že Jaroslav Dietl měl své slabší chvilky, ale komunistická sračka, samozřejmě, normalizační agitka, jistě, ale...ale! ALE!!! Ten seriál je tak UKRUTNÁ NUDA, že jsem to snad ještě v životě neviděl :-) To, co vždycky tvořilo v Dietlovi gró, to jest postavy a dialogy, je nyní vyblité jak zákon káže. Na nervy mi jde Petr Kostka se svým přehráváním a hlavně nejnejasnější je postava, kterou hraje Jaroslav Satoranský, o kterém nevíte, zda je to blázen, nebo blb, o kterého když se otře ženská (která je navíc pod vlivem alkoholu a rozešla se s přítelem), není ničeho shopen, anebo jen bulínek, který věří našemu socialistickému zřízení tak, že je schopen jak zajíček v své jamce čekat dvacet let v továrně na to, že mu konečně dají šanci. Nechápu to a upřímně - ani mě to nezajímá. (31.01.2006)