Inženýrská odysea

Proč bych měl dávat odpad! když si to nemyslím. Tu dobu jsem zažil a můj stroj byl tenkrát také Perpetiz ale na dřevitou vlnu. Také bylo těžké cokoliv prosadit. Také byl veletrh v Brně debakl. Také se s každým hovnem jezdilo do Prahy ke generálovi a dnes se jezdí stejně..."Máš-li za sebou stranu, máš vše". " Pomož si a bůh ti-v tomto případě strana-pomůže". "Kdo by věřil, že člověk má duši, to zní z úst předsedy stranické organizace divně", " A přesto já v to věřím", říká ten komouš na obědě. Tomu seriálu bych vytkl pouze toto: Milenci se už už chystají si zašukat a stále se zdraví Dobrý den a Nashledanou-ten Sokolovský musel být blbec. Projektant Zbyněk si s Ivanou je schopen Vykat 200 let i když spolu dělají noční. Kokot Laufer hraje mafiána v oblasti obchodu tak blbě, že by se mu vysmáli i prvňáci z blbšuli. Adamíra, náš největší novodobý herec se tu bije za socialismus a to i v Americe-Karafiát byl ve svých Broučcích méně pohádkový. Odchovanci děcáku jsou zpravidla géniové a působí ve výzkumných ústavech a další a další úlety, nevěřím, že je tam nacpal Dietl, tak hloupý nebyl. (15.04.2007)

Jééé, hura hura...opět dávají seriálovou krutou komedii (možná proto na csfd označenou jako "drama" - taky dobrý vtip), kde čtyřicátníci s umělou chutí a nadšením hrají promované mládežníky, kteří s jejich skutečně senilním projevem opravdu dokáží nechtěně pobavit. No, snad si tu tragikomedii aspoň užili při natáčení. Pravda, Satoranský, coby podpantoflák Kuba od Trautenberka, má s dětinským projevem větší zkušenosti než jeho soudruzi ve zbrani, takže si mě svým křečovitém nadšení opět okamžitě získal. (08.01.2006)

Po nezvykle syrových Zákonech pohybu se bohužel Sokolovský vrátil ke spolupráci s Dietlem v charakteristickém duchu normalizační tradice kvality, takže se v seriálu setkáváme s typickými neduhy literátských dialogů a neohrabaných zápletek. Určitá výpověď o komplikovaném fungování dobového průmyslu a obchodu tu ale přece jen pořád zůstává, byť je dosti idealizovaná a uměle tlačená do šťastných konců. Nesporným Dietlovým úspěchem bylo nakombinování ústřední trojice inženýrů, kteří by jinak klidně mohli být tahouny zdařilého sitcomu. Kostkův bodrý (a patrně histrionský) workoholik Vašek je díky Kostkově půvabnému přehrávání velmi uvěřitelnou postavou, stejně jako Dočolomanského slovenský seladon Jano z podniku zahraničního obchodu (že by Andrejův vzor z mládí?!) vzhledem k jeho přirozenému charismatu. Nejpozoruhodnější je ovšem Satoranského Zbyněk, nerd přes tkalcovské stavy, který patrně utrpěl citovou deprivaci během svého pobytu v dětském domově, což fatálně poznamenalo jeho přístup k životu a zejména k ženám. Se Satoranského typickým plachým projevem toto obzvláště vyniká v interakci s jeho dokonale nesnesitelnou láskou, učitelkou Veronikou (neuvěřitelně neúnosná plzeňská heroina Monika Švábová). Milostné linky jsou obecně typicky normalizačně upachtěné a bez vášně, za to pořádně naivní. Jestliže nejpopulárnější postavou seriálu byl Císlerův roztomile vlezlý konstruktér Voženílek, který podle mě mohl být chápan jako záporná postava snad jen z hlediska dobové ideologie, tak mému srdci byli mnohem blíže Adamírův protřelý šéf podniku zahraničního obchodu a Voskův drsný generální ředitel textilního strojírenství. Největším castingovým úletem naopak bylo obsazení nadutého Josefa Laufera do role prohnaného jihoamerického obchodníka. Celkové provedení seriálu je poněkud rutinní, občas na sebe ani pořádně nenavazují scény, největším ozvláštněním jsou tak občasné legendární prudké zoomy na ustarané tváře. Nejsilnější devizou seriálu je rozhodně epická hudba nedoceněného titána Otmara Máchy, kterou bych jednou moc rád slyšel v podání České filharmonie. (13.02.2024)

Spolu s tím nesmrtelným kusem o výrobě radiátorů pravděpodobně úplně nejblbější vážně míněný český seriál všech dob. Jinde mně vadí třeba ideologický balast nebo faktické a filmařské nedostatky, tady je ovšem otázkou, zda podobné nedostatky nebyly těmi jedinými silnými momenty tohoto... čehoto vlastně? (22.03.2010)

Zase tak strašné to není a přeci jen se tam občas něco děje. Vzít to pěkně po soudružsku, přátelé a přimhouřit oko nad chybami, to je myslím lidské a takové obtížné téma jako je strojírenský průmysl si to plným právem zaslouží. Není to muž na radnici, není to žena pod pultem tedy za pultem, a Petr Kostka to vzal za ten nejsprávnější konec, za který to mohl vzít. Čest jeho zde památce! (10.10.2011)