Muž na radnici

Tak to je asi nejslabší od Dietla, málo uvěřitelné postavy a jejich příběhy. Jedná smutná hvězdička (za ukázkový postoj ke kouření), a to jsem fanoušek Ženy za pultem i Inženýrské odyssey. Nějak mi nesedělo, jak "obyčejní lidé" soudruha pořád od plic seřvávali. Já si z komunismu pamatuju něco jiného... (02.11.2012)

Další ze seriálů socialistického režiséra, Evžena Sokolovského. A další z perel, která se směle může stavět po boku Okresu na severu, Inženýrské odysee ad.. socialistickým seriálům. Zdeněk Buchvaldek je poslancem národního výboru v Kunštátu a členem KSČ. Snaží se být ve své funkci co platný, ale naráží na zkostnatělost a neochotu soudruhů cokoliv dělat nebo měnit v procesu socialistického hnití. Pár věcí se mu ale podaří, mimo jiné prosadí zbourání části historického kousku města a výstavbu moderních domů - moderních z pohledu roku 1970... Ano zde jsou ty okamžiky, kdy dnes člověk stojí v třeba 800 let starém městečku a uprostřed náměstí hned vedle gotického kostela stojí hnusná socialistická budova typu dům služeb, či smíšené zboží s kulturákem v jednom... Snímek se snaží být i humorný,ale celé je to křeč. Buchvaldkovi sekunduje kolega Bláha s paní Jiřinou. Samozřejmě se snímkem proplétá jak zlatá niť soudruh Moučka ikona socialistických seriálů... Při shlédnutí celého dílka jsem si uvědomil, že některé mechanismy se vlastně nezměnily. Každopádně stojí za shlédnutí. Už jen z čistě vzdělávacího hlediska a pro připomenutí té děsné šedi po roce 1968, která se jak mlha táhla sedmdesátými léty. Zajímavé je, že Sokolovský sám prý jednou prohlásil na dotaz jednoho známého herce - jak se má - že ,,Zase točí nějakou sračku". Zřejmě i on sám tušil, že o filmařském umění jeho dílo moc nebude, každopádně ideoví soudruzi jistě byli spokojeni. Ta hvězda je za tu možnost kouknout na zakonzervovanou dobu normalizace. (13.09.2011)

Chlap jakých je na každé radnici třeba. Nezkorumpovatelný, mravný až hanba, příkladně bojující za dobro a trestající zlo. Usměrvovač darebáků, co se pak chytají za nos a odcházejí ponížení jeho mravní autoritou. Umí ke každému promluvit. Vyřeší všechny problémy do té míry, jakou mu jeho pravomoc dává. A nedává si malé cíle. Chce, aby občané bydleli lépe, a něco po nich, vedoucích pracovnících bylo vidět. Třetina staré výstavby musí být stržena, aby byla nahrazena moderní výstavbou. Tento těžký úkol přes řadu problémů se jim podaří zrealizovat. (24.09.2010)

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) (10.03.2010)

Po přečtení několika hodnocení i při pohledu na celkové velmi nízké skóre jsem čekal velmi podprůměrný seriál, u kterého těžko vydržím. Pravý opak byl pravdou. Zatímco v jeho lehce podobném kolegovi Okresu na severu převažoval počet politických scén na soukromými, tak u Muže na radnici je poměr mnohem přijatelnější, přičemž autor zde výtečně propletl životy lidí v soukromí s jejich zaměstnáními. Také se zde natolik neprosazuje soudružství a když už, tak mnohem jemněji a nenásilněji než u Okresu na severu. Není to samé čest práci apod., přičemž lidské příběhy jsou zde popsány velmi umně, dojemně a promyšleny do posledního detailu. Hodně lidí srovnává Pláteníka (Okres na severu) s Bavorem (Muž na radnici) s tím, že p. Moučka to zahrál lépe apod. . S tímto tvrzením si dovolím nesouhlasit, protože jak p. Moučka, tak i p. Buchvaldek předvedli naprosto profesionální a rovnocenné herecké výkony. Každý je sice jiný, ale v tom je právě ten nádherný kontrast. Pan Moučka je sršící jiskrami a velmi energický, p. Buchvaldek je velkým gentlemanem typu pánů Lukavského, Beneše či Adamíry, přičemž dokáže zapůsobit v případě potřeby i razantnějším dojmem. Nádherný pohled byl na herecký koncert nejen (pro mě doposud neznámého, avšak skvělého) p. Buchvaldka, ale i úžasného p. Bláhy, skvělé paní Bohdalové a mnoha jiných báječných herců, kteří předváděli naprosto seriozní věrohodné výkony. Všem hodnotitelům, kteří tento výtečný seriál označili jako odpad, bych doporučil, aby se podívali na Růžové zahrady, VKV apod., aby věděli, co je to skutečný brak s nevěrohodnými lidmi a co výborně vymyšlený příběh s Pány Herci. Dal bych plný počet bodů, ale snížím o jednu hvězdu díky určité porci podpory komunismu. (12.01.2010)