Muž na radnici

Na tomto seriálu se v celé své odporně nahé kráse ukazuje, že Jaroslav Dietl s Evženem Sokolovským si v životě před touhle epikou moc nezasouložili a na rande jim kvanta roztoužených žen rovněž nepřiběhla. Jak jinak si totiž vysvětlit tu obrovsky neumětelskou práci s lidskou sexualitou či emocemi spojenými s milostnými pletkami. Pokud se dobře zaměříte na vztah otce a dcery (Buchvaldek/Steinmasslová), musíte po pár dílech dojít k jasnému zjištění, že je něco incestního v obci Kunšát. Ještě štěstí, že je tu spousta jiných fascinujících motivů. Na začátku sedmdesátých let totiž ve straně ještě sedělo velké množství bezvěrců spoléhajících na osidla byrokracie a nekonečné schůzování. K tomu, aby se česká společnost panelizovala bylo zapotřebí rázných jedinců bez starých vazeb, kteří neustále něčemu nerozuměli, ale všechny ty uměle vytvořené překážky dokázali překonávat s lidskostí sobě vlastní. Buchvaldek tak splňuje ideál předsedy MNV, za kterým můžete přijít s požadavkem na dekret na bydlení, ale také si s ním poté dáte v hospodě jedno pivo, protože je to člověk, kterého máte díky jeho prostoduché dobrosrdečnosti chuť neustále hladit po rozkroku. Co na tom, že je celý Muž na radnici technicky odfláknut stejně, jako poslední pětiletka. Tvrdé svícení a snímání přes objekty, jehož vrcholem je konsternovaný záběr přes pokojovou rostlinu, dodává schůzím takový ten upoceně tesilový odér místností bez oken, cigaretového kouře a skupinové onanie. Monolit doby, který je třeba ukazovat ze dvou důvodů. Pro prohlédnutí filmových fanoušků, kteří si myslí, že Jaroslav Dietl byl dobrý scénárista a pro ty ostatní, aby si uvědomili, v jakých sračkách, i v té neuvěřitelně pokroucené umělé realitě, v republice Kunštát žili. (index zábavnosti seriálu 4/5) (10.03.2010)

Serál10x lepší než obludnosti, které se točí dnes a popravdě, přes všechnu tu propagandu a stalinismus je velmi snadné představit si, že by se odehrával v dnešních dobách, problémy totiž dost často přetrvávají a český marasmus věčné nespokojenosti, klikoleštění a neschopnosti pokračuje i v 21 století. Lidské vztahy jsou zpracovány velmi korektně a pana Bavora nemůžete nemít rádi, je to totiž takový ten vysněný profil poctivého politika, který tolik chybí na našich radnicích i dnes.... (20.04.2011)

To, co bylo kdysi vysmívaným dílem, mohu dnes považovat celkem za standard a obstojný průměr všech těch seriálů, které se vždy drží nějakého tématu (stavba města, kravína, budování JZD, samoobsluhy) a zároveň nám připraví malou (ale nikterak otravnou) exkurzi do soukromí hlavních hrdinů. Diváka určitě zajímá, kam se stavba pohne, dialogy jsou, jak už je u Dietla zvykem, svěží, takže ve společnosti předsedy Bavora jde o celkem příjemně strávených 11 hodin. (01.06.2021)

Z celé té série patří  zřejmě tenhle seriál k těm horším, filmařsky nic moc, ideologicky poplatný, ale opět s plejádou výborných českých herců, v čele s charismatickým Zdeňkem Buchvaldkem. Výjimečná Liškova hudba, ta flétna je nádherná... Zaujalo mě velmi, co pronesl na jedné schůzi k občanům architekt Mikuláš: Ve dvacátém století, a zvláště v této společnosti,  stavíme domy a byty, kam do každé místnosti musí svítit slunce, kde musí být koupelna s teplou vodou a který je vytápěn bezprašným způsobem.  Takový byt obývám, stěhovala jsem se do něj rovnou ze svatební hostiny. Stál mě tenkrát 30 tisíc, dnes stojí takový byt 3 miliony. Jo, to byla tehdy ale hnusná doba, kdy člověka nutili násilím přestěhovat se ze 200 let staré barabizny do nového bytu, nebo kdy člověk bez koruny v kapse dokázal za pomoci státu postavit rodinný dům. O tom se nám dneska může akorát tak zdát. A je dobré si to tímhle seriálem připomenout. - Nádherný komentář: anderson. (15.03.2022)

Seriál, který se ve své době nemohl zmítat od reklamy k reklamě jako kdejaká zahradní ordinace ve studem zrůžovělé ulici, a proto vsadil na poctivou rudou. Standartní ( pro dnešního diváka přehnaně vyrovnané ) herecké výkony, které překvapivě statečně zápasí s nedramatickou osou příběhu, nabízejícího publiku i dnes dobře známou iluzi, že ono je opečováváno obětavým, skromným velikánem v radničním křesle. Už kdysi celkem unylý útvar v kýčovitě normalizačním pokusu, pro dnešek ovšem často nedostižný vzor. (15.07.2012)