Indie, do toho!

Formou opravdu stojí Chak De! India mimo bollywoodský rybníček. Vizuál je zahalený do (mimochodem moc pěkného) šedo-zeleného filtru, používá se ruční kamera a rychlý střih, dialogy jsou nasnímané vyloženě "západním" způsobem...Co z hindského přistupu zůstalo, to je stopáž (na Indii ale přesto umírněná) a určitý patos (na Indii přesto umírněný). S bojovnými proslovy Shahrukha a zpomalenými záběry na majestátně vlající oranžovo-bílo-zelenou vlajku ale snad nikdo mít problém nebude. Shimit Amin využil sportovní tématiku, aby přinutil domácí obyvatelstvo k zamyšlení a ve filmu tak zřetelně naráží na nezdravou rivalitu s Pákistánem, postavení žen ve společnosti, předsudky k obyvatelům odlehlejších či chudších indických států a jiné škraloupy v životech Indů. Filmařsky to přitom ukočíroval natolik zdatně a nenásilně (trapné moralizování se nekoná, zkuste to jindy), že mu musím nadšeně tleskat. A přiznám se, že při sledování tohoto filmu mě mrzelo, že nejsem Ind. To bych se totiž cítil strašně hrdě. Chak de, India, chak de! (08.06.2009)

Kdopak se nám to tady podíval na Velké vítězství ? A hodně se jím inspiroval, včetně křehkého vztahu trenéra k vdané hráčce? Jenomže zatímco Velké vítězství inspirovaly skutečné události, tady se mi zdá, že jde jen o nacionální pohádku, kterak se podceňovaný indický tým pozemních hokejistek stal světovou senzací. Chybělo mi větší kamarádství mezi hráčkami, jejich vzájemná pomoc. V indické variantě jde skutečně jen o sport a postoj k týmové hře. A právě ty souboje s hokejkami na trávě pro mě byly nepřehledné. Kolikrát jsem vůbec nevěděla, kdo a kam praštil ten malý míček. Možná jsou zmatečné souboje pro pozemní hokej typické, což nemůžu posoudit, protože jsem ho nikdy neviděla. Ale ve filmu, kde zápasy tvoří podstatnou část stopáže, mi to překáželo. ____ Památná je ale jedna bitka v rychlém občerstvení mezi holkami a kluky, nehledě na to, že je zjevně markýrovaná. (31.08.2016)

Stačí jedna neproměněná penalta a sportovní gesto po utkání s úhlavním rivalem z Pákistánu a kapitán pozemních hokejistů Indie Kabir Khan je rázem považován za zrádce. Po 7 letech se mu naskytne příležitost napravit si reputaci. Jako trenér ženské reprezentace má za úkol připravit tým, v jehož úspěch nikdo nevěří, na nadcházející Mistrovství světa v Austrálii. Nebude to lehké... Chak De! India (Go! India) je doslova ztělesněním ideálního sportovního filmu. Jsou v něm vrchovatě přítomny všechny esence, jež má snímek z prostředí sportu mít. Tvrdé tréninky, tryskající emoce, rivalitu, kamarádství, poutavé až strhující zápasy, okamžiky napětí a dojetí, několik dramatických zákrut... A jako bonus neokoukaný pozemní hokej. Při výborně podaném Mistrovství světa, které ukrajuje z dvouapůlhodinové stopáže bezmála hodinu, nelze mančaftu sympatických holek ve světlemodrém nedržet palce a neprožívat s nimi každičkou vteřinu na hřišti i vně něj. Podmanivou atmosféru dotváří výtečná hudba a parádní výkon Shahruka Khana v roli trenéra. Obrovské překvapení a jeden z nejlepších filmů letošního roku. Go, India, Go! (07.10.2007)

Stylově velmi západní indický snímek je nejsilnější ve své vztahové rovině. Postavy samy o sobě příliš zajímavé nejsou, jedná se spíše o tradiční prototypy, z nichž každý má jeden silný vzorec chování. Jejich smíšením ovšem vznikl velmi zajímavý mix, ve kterém to jiskří na všechny strany. Chvályhodný je i fakt, že přestože se do snímku dostalo i moralizování a notná dávka patosu (díky kterému budete hrdí, na to že jste Indi), působí to přirozeně a nenuceně. Nadšení brzdí jen zaváhání v akčních scénách, které byly na můj vkus trochu méně zdařilé. Ať se jedná o samotné zápasy, které jsou nenapínavé a velmi předvídatelné (bohužel nejen ve výsledku, ale i v průběhu), případně scény typu pranice u McDonalda, jež jsou povětšinou přetažené a nepříliš přehledné. (03.07.2012)

"Bojujete proti všem v této zemi, kdo si myslí, že ženy nemohou soupeřit s muži, nemohou mít práci jako muži, nemohou se rozhodovat jako muži. Bojujete s každým bláznem, který už zapomněl, že život mu dala žena a ta může udělat cokoliv. Cokoliv." Indický ženský pozemně hokejový tým vymlátí Mc Donalda. A pak vás strhne tak, že byť člověk, kterému sport (ať už aktivní nebo pasivní) prakticky vůbec nic neříká a ke kolektivním sportům má v podstatě odpor, má chuť jim provolávat slávu, nahlas jim fandit a dělat v křesle jednočlennou mexickou vlnu. A to i navzdory faktu, že je ten film hrozně čitelný a předvídatelný. Ani vám nepřijde, že to má dvě a půl hodiny. Ano, ano. Sport ve spojení s národní hrdostí je ten nejhorší nešvar davu. Jak se říká, "Tak, je to sport", nic víc. Jen sport. A kdo z toho dělá více, je podle mě trouba. V euroamerickém podání by to zřejmě vyznělo poněkud kýčovitě, ale v Indii má tohle celé evidentně docela jiný rozměr. Protože největším nepřítelem těch holek nebyly jejich protihráčky, ale jejich vlastní lidi. A to je vždycky k posrání. Kromě toho všeho je film skvělou ukázkou a přehlídkou úžasné pestrosti indických žen. Až jsem zíral. Chak de, holky. Chak de. Kurva, skoro jste mě rozbrečely. (26.03.2015)