It Might Get Loud
Obsahy(1)
Po Inconvenient Truth prichádza režisér Davis Guggenheim s ďalším, pre zmenu hudobným dokumentom. V ňom sa stretli a spolu si zahrali Jimmy Page, The Edge a Jack White ako traja legendárni gitaristi, reprezentujúci tri generácie a tri odlišné štýly, ktorými nemalou mierou obohatili svet hudby. (Filmárik)
Videá (1)
Recenzie (52)
Dle mého nezvládnuté. A to těžce. Vážně to působí jako krafání o okurce roztáhlé na sedmadevadesát minut. Když je dokumentarista šikovnej, vytáhne perly vždycky. Tady to táhne jen Jack White, protože je prostě jinej a zvlášní. The Edge je k smrti nudnej a v Pageovi to sice možná je, ale nikdo to z něj nedostane. Divák se nic nového nedozví, hodnota nulová a jedna úžasně krásná scéna hned na úvod to nezachrání. Pak už jen Edge čumí do krajiny a říká, že někdy to jde a někdy to zase nejde. Jack White je točen na několik způsobů drsně. Ale je tam alespoň ten milej nápad s jeho "následovníkem". Nedávno jsem viděl Indie Game: The movie - téma, které mě moc nezajímalo a vznikl nádhernej dokument. Zde zklamání. ()
Pro kytaristy s rockovým směrem zaměření parádní zábava, které by opravdu slušela delší stopáž, poněvadž každé probírané téma bylo víceméně nuceně zkracováno a jak už tu také zaznělo, samotná konfrontace mezi Whitem, Pagem a Edgem byla v podstatě jen na pár minut na konci. PS: Nejvíc mě dostala Jackovo zakrvácená kytara a u toho komentář o tvrdé práci. 8/10 ()
Pre gitaristu to musí byť nesmierny zážitok, no ja ako bubeník musím priznať, že som sa až na pár svetlých momentov celkom dosť nudil. Ako, nie že by to bolo nejaké zlé, no hudobný film si zvyknem vychutnávať, aj keď nejde o môj štýl. It might get loud mi prišiel trochu chaotický a pre laikov nezrozumiteľný. Tak som sa doňho neponoril skrátka. No ako hovorím, pre gitaristov to musí byť šmak. ()
Všechny tři hlavní chlapíky mám moc rád, ale Davise Guggenheima nad nimi moc nechápu. Atraktivní téma, zajímavé hudební osobnosti a on z toho vytvoří 100 minutové plkání o ničem, plné lyrických nálad a pomalého vyprávění příběhů bez pointy. Oscarový pán za kamerou měl přece také vykouzlit více, alespoň z té společné sešlosti. A můj oblíbenec Jack White mu v závěrečném sestřihu vypadá jak podivínský kokot, a vlastně ani jedna z legend nedává najevo, že se na setkání extra bavila... :-) 40 % ()
Zvláštní dokument, který vlastně ani dokumentem není. Nedozvíte se téměř nic o hraní na kytaru, nebo plno zážitků během kariéry všech třech zúčastněných. Spíše se soustředíme jen tak na přátelské povídání a monology pocitů převážně lyrického charakteru, vše pěkně nasnímáno a plující pomalu takovou pohodlnou atmosférou. Záleží, jak rockovou hudbu vnímáte a máte k ní emocionální vztah. A Jimmy Page je stím oblekem a účesem úplný Beethoven :-) ()
Reklama