Zom 100: Zombie ni naru made ni šitai 100 no koto

Přesně tenhle styl vyprávění nemám rád. K apokalypse se dle první epizody přistupuje úplně jinak - s barevností, šíleností a extrémní absurdností (hrdina běhá rychlostí Flashe, nic nebere vážně a v pohodě skočí bez následků i z výškové budovy). Jelikož u kinematografie preferuju vážnější tóny, tento přehnaný, byť unikátní, se mi rozhodně nezavděčil a nesedí mi k jinak kruté situaci, o níž děj pojednává. Na druhou stranu mě zaujal koncept. Už aspoň vím, co znamená to "100" v názvu - tedy 100 věcí, co si chce hrdina na cestě napříč zombifikovaným světem splnit. Stejně tak se mi udělalo až zle z úvodu, zaměřujícího se na hrdinovy tři úmorné roky v zaměstnání, které z každého zaměstnance víceméně udělalo chodící mrtvolu - neúnosné pracovní hodiny, nátlak ze strany nadřízených i klientů, prostě totální peklo. Připomnělo mi to mou momentální situaci, kdy trávím už skoro týden téměř nepřetržitě v práci a domů se vyloženě chodím jen vyspat. Na tuto notu mi první díl této šílenosti zahrál, ale jako zombie titul, kterých je v anime světě jako šafránu, mě spíš odradil. Highschool of the Dead proti tomu vychází jako seriózní, poctivá zombiárna se vším všudy (raději prsní tlumiče, než duhové barvy). Protože má nicméně předlohu na svědomí autor mé srdcovní Alice in Borderland, kvůli čemuž jsem dal této adaptaci šanci, pokusím se ve sledování pokračovat. Vím, že autor dokáže napsat poutavý příběh a prezentovat neméně zajímavé postavy. Otázkou tak je, zda se mu to povedlo i v Zom 100. Přinejhorším kouknu na plánovanou hranou adaptaci, co vyjde v srpnu, kdyby mě náhodou tato příliš mořila. (11.07.2023)

První epizoda pro mě byla takový ten klasický šok, který roztříštil všechna má očekávání a přišel s něčím dost nečekaným. U druhé musím říct, že seriálu zlehka začínám přicházet na chuť. Pomalu přijímám způsob pojetí, který nebere zombie apokalypsu tolik vážně, především tedy z pohledu hlavního hrdiny, jehož vysvobodila z mizerného života plného dlouhých a skoro až vražedných pracovních hodin. V této epizodě nicméně poznává, že jeho vlastní radost a touha po svobodě se neslučuje se situací okolo a že i on může každou chvíli zemřít. Přesvědčilo ho především setkání s přeživšími, jejichž osud nebyl zrovna šťastný. Děj nicméně stále staví na seznamu 100 věcí, které by si chtěl splnit předtím, než ho náhodou také dostihne ona zhoubná nákaza, což pořád beru za originální a zajímavý prvek, s nímž se dá dost dobře pracovat. Konečně se zde objevuje i další zajímavě vyhlížející, ženská postava, která podle všeho bude fungovat v hrdinově čtyřčlenné partě, jak napověděl ending plný přílišných charakterových spoilerů. Jako většina tvůrců, i autor předlohové mangy, Haro Asó, zde částečně recykluje postavy ze svých předešlých počinů, konkrétně mi ona dívčina svou sportovní podstatou a tichým, analytickým charakterem a smyslem pro chladné přežití, připomíná Usagi z Alice in Borderland. Její setkání s hlavním hrdinou, byť krátké a z její strany bez zájmu u jakoukoliv další interakci, je ovšem zásadní. I když do té chvíle šla za svým cílem přežití a paradoxně i svým vlastním seznamem důležitých kroků, hrdinova lehkovážná povaha a pocit štěstí založený na prostém získání plechovek plných zlatavého moku, jí mírně pootevřel oči a ukázal, že člověk by si i v čase krize měl udělat nějakou tu radost a nelpět jen na pevně daném režimu. Jsem zvědavý, kam se posune další epizoda, ale už teď se projevuje autorův smysl pro detail. (17.07.2023)

A máme tu další epizodu Zom 100 a i tentokrát jsem se rozhodl pro lehčí rozbor! Hrozně se mi líbily tóny, kterými epizoda začala - prvně ukázala, že zdejší zombie apokalypsa není žádná sranda a že je řada přeživších, která se s nimi utkává v povětšinou nedobře končících soubojích. (Zde zejména originálně pojatý host klub a jeho odhodlaní zaměstnanci.) Děj se mírně láme ve chvíli, kdy se na scéně objevuje opět starý známý lehkovážný hlavní hrdina, který se díky znovunavázání připojení k internetu rozhodne spojit se svým kamarádem z vejšky a zjistit, že je stále naživu a co víc, má velké trable. Hrdinovo řešení situace a odlákání většiny zombie v oblasti k jednomu troubícímu autu vyvstává otázky, zda na ně opravdu platí jen jeden hlasitý zvuk, aby jim to zabránilo v jinak neodkladném útoku na přeživšího, kterého mají doslova hned před nosem? Za mě přílišné zjednodušení a znevážení jejich zamýšlené vražednosti. Konfrontace hrdiny a jeho kamaráda byla nicméně zajímavá tím, že oba měli leccos k vyříkání a že úspěch v profesním životě neznamená i naprostou duševní pohodu a smíření. Scéna přeskoku přes budovy nestrádala na napětí a bývala by byla završena nečekaně emotivně. Jenže to by nesměl přijít šíleně absurdní závěr, kde se nešetřilo zbytečnou a hlavně náhlou nahotou. (Autor je na tohle nějak ujetý, zdá se mi - viz Alice.) Ve výsledku se zázraky stále nedějí a byť šílených prvků pomalu ubývá, pořád to není série, jakou bych si v daném subžánru úplně představoval. Třeba mě další díl konečně přesvědčí o opaku. (25.07.2023)