Trio z Belleville

Neviem, ktorý blázon dokázal produkovať animák, v ktorom sú všetci škaredí, diváci z neho nebudú mať záchvaty smiechu, hovorí sa tam minimálne a nie sú tam žiadne tancujúce zvieratká. Zdá sa, že európsky animovaný 2D film sa nerozhodol umrieť ako (beztak ťažko chorý na tancujúce zvieratká) ten americký, a i keď sa nemôže tešiť takej popularite ako japonský, aspoň servíruje experimenty ako Trio z Belleville. Trio nie je nijak dynamické, ani mravoučné, postavy sú zaujímavé akurát svojou škaredosťou ( až na babičku, ktorá je fakt drsná), čo však Trio vyzdvihuje na absolutórium je jeho vizuálne prevedenie, hudba a neskutočná nostalgická retro atmosféra. Čo sa týka vizuálu, je jasné kde film vznikol, pretože je ladený do ponurých farieb a groteskných tvarov, ktoré síce nelahodia oku ako japonské anime alebo Disneyho diela, sú však ako ich nezvyčajný náprotivok o to zaujímavejšie. Hudba osciluje od jazzovoswingových melódií až ku karibským rytmom hraným na kolese od bicykla. Trio z Belleville je estetikou škaredosti a má u mňa 10/10. (27.10.2005)

Po vizuální stránce tomu není co vytknout. Animace je originální a nápaditá stylizace některých postav se mi obzvláště líbila (hranatí mafiáni, chlap s rysy myšího obličeje). A hudba byla taky hodně příjemná. Bohužel mě atmosféra a poetika celého filmu vůbec neoslovila a tempo je tak zoufale pomalé, že jsem se většinu času dost nudil. Na to, že to má hodinu a čtvrt mi to bohužel utíkalo dost pomalu. Zkrátka se mi to nedostalo správně pod kůži, ale zajímavý film to rozhodně je. (30.10.2009)

U žádného jiného snímku mi nikdy neutekly minuty tak rychle! Sledovat animovaný film nadaného režiséra Chometa, to pro mne byla fascinující přehlídka karikaturních výjevů. Olbřímí parníky, dlouhatánské nosy postav, spektakulární krajiny a domy... Neuvěřitelné! Opravdu, kdykoliv si na tento osmdesátiminutový zážitek v budoucnosti vzpomenu, tak je mi jasné, že si okamžitě vybavím to slůvko: karikatura. Originální je také minimum použitých dialogů, což prodchnulo snímek neopakovatelnou atmosférou, a výborná hudba. Ano, hudební vystoupení patří vedle výtvarného zpracování k těm největším plusům. A příběh? V jednoduchosti je krása! Mě se Trio z Belleville prostě moc líbilo, a těším se na další návštěvu: rozhodně jsem v tom městečku nebyl naposledy... (30.10.2009)

Jedinečný animovaný film, který vás svou (nejen) vizuální nápaditostí naprosto ovládne. Nejlepší je asi pasáž, když se babička dostane do bytu Tria z Bellville, žabí hostina je zcela neuvěřitelná záležitost. Zběsilá honička na konci trošku zbytečně vyčuhuje z celkové nálady filmu, na jednoznačných pěti hvězdičkách to ale nic nemění. (27.03.2009)

Opět mám tu nemilou povinnost obléci se do kostýmu rebela. Pro někoho možná skvost animované tvorby, pro mě ale záležitost s dvěma zásadními chybami. ___ Tou první je neosobní a na ploše pětasedmdesáti minut rozvleklý děj, který by dle mě uspěl tak akorát jako krátký předfilm, nehledě na to, že na tak vysoce honorované dílo bych čekal rozhodně propracovanější příběh než stokrát přežvýkanou záchranářskou misi. Je to prostě jen jakýsi obal, který si pohladíte, strhnete a následně zahodíte do koše. Pokud si pan režisér zkoušel své schopnosti na poli celovečerního filmu, měl by možná moje částečné pochopení, nicméně na základě této zkušenosti bych zůstal radši u solidních miniatur typu "Stará dáma a holubi". Souhlasím s golfistou v tom, že jednou z pých animovaného filmu by měl být příběh. ___ Další chyba - nevyváženost karikatury. Ano, jsou zde drobné reflexe jiných minorit (byť ten domácí mazlíček mi zde přijde trochu zbytečný), nicméně to hlavní by se dalo shrnout do jedné věty, a to, že Američané jsou "obézní militantní hamouni" (přitom minimálně dvě ze tří věcí nejsou v podstatě hodné jakékoholi sarkasmu). Nejsem suchar a ve svých starších komentářích jsem si své k tématu řekl, nicméně tenhle zvolený způsob je de facto mlácením prázdné slámy - toho, co očekávám, se například v oblasti hraného filmu dočkáte v Allenových "Banánech", komedii "Myš, která řvala" nebo v tvorbě Jacquese Tatiho (například "Jour de fete", které shodou okolností hudební trio sleduje před spaním), kde zesměšněné stereotypy či manýry se trefují co nejblíže středu pomyslného terče (pokud bych se měl vrátit třeba k poslednímu jmenovanému filmu, tak snaha být co nejmodernější nebo co nejakčnější je emperický fakt). I díky tomu se zabraňuje vzniku nadčasovosti a divákova opětovného vracení se k dílu, jelikož se zde nedá mluvit o jakési aktuálnosti jako třeba u zmíněných padesát let starých (!) Tatiho filmů. ___ Co se zde často zmiňované nápaditosti týče, líbí se mi experimentování s francouzským národním pozlátkem surrealismem, přece jen musím ocenit, že se Chomet pokusil v 21.století o takto laděný film, nicméně podobně jako u té výše zmíněné humorné stránky je to věc, která by se měla nechat zasklená ve vitríně a nerecyklovat. Positivem je také kvalitní výtvarná stránka a hudební doprovod, které vytahují tento film na slabší dvě hvězdy, ačkoli musím přiznat, že se po nějakém čase zase jednalo o kousek, který pohnul svým způsobem s mými emocemi. I přesto dám šanci i Chometově dalšímu počinu "Iluzionistovi", ale to jen proto, že je podle scénáře zde několikrát zmíněného J.Tatiho... (Shlédnuto v rámci školní výuky.) (02.06.2010)