Trio z Belleville

Chomet by asi strašně chtěl být druhým Tatim, ale působí to, jako kdyby jeho specifický humor, poetiku a vidění světa párkrát vylouhoval a přesně tohle by mu z toho vzešlo. Jsou tu hlubší satirické odkazy, ale není jich moc, groteskních scén taktéž a vůbec to celé jede jen na půl plynu. Navíc je to docela zahleděné do sebe a příběh, který by vystačil bohatě na poloviční stopáž, tu je natažen na 80 minut a někdy až krapet uměle. Má to zajímavou animaci, dost podivuhodnou atmosféru (která stejně jako celý film stojí jen na tom, že něco takového se v současnosti jen tak nevidí), skvělou hudbu a určitou zvláštní poetiku, za vidění to tedy určitě stojí, ale k čemukoli silnějšímu to jaksi nedojde. Nejzajímavější je to stejně v první polovině, která je dost napínavá (ve smyslu čekání na to, co z toho vlastně vypadne), ale od příjezdu babičky do Belleville to celé je znatelně slabší a míň podmanivé. Rozhodně to ale má něco do sebe, ta inspirace Tatim je tam dost patrná, ale na něj to nedosahuje a samo o sobě to taky není kdovíjak povedené. Btw, ten film měl být buď normálně mluvený, nebo úplně beze slov, protože to občasné zjevování řeči tu působí spíš neskutečně rušivě, než jakkoli jinak. EDIT: Tak ty čtyři nakonec dám, protože si z toho pořád dost pamatuji a někdy to znova určitě dám. Slabé 4* (02.07.2022)

Jak málo slov je potřeba, aby bylo vyřčeno vše a ne, že by toho bylo málo, ba naopak. Velice zajímavý, pro animovaný film navíc také dosti netypickým příběhem oplývací snímek a velmi osobitá, zvláštní, retro, ale stylová animace - to jsou faktory, jenž charakterizují tento film. A také vtip. Ono... lovit žáby granátem a parapletem, to se také hned tak nevidí. (03.11.2010)

Po vizuální stránce tomu není co vytknout. Animace je originální a nápaditá stylizace některých postav se mi obzvláště líbila (hranatí mafiáni, chlap s rysy myšího obličeje). A hudba byla taky hodně příjemná. Bohužel mě atmosféra a poetika celého filmu vůbec neoslovila a tempo je tak zoufale pomalé, že jsem se většinu času dost nudil. Na to, že to má hodinu a čtvrt mi to bohužel utíkalo dost pomalu. Zkrátka se mi to nedostalo správně pod kůži, ale zajímavý film to rozhodně je. (30.10.2009)

Je ca. 21.00. Celkom podľa pravidiel surrealistickej "objektívnej náhody" náhodne zapadám po čerstvom zhliadnutí Tria z Belleville do istého slovenského baru zvaného príznačne Belleville - pardón - Manhattan. V jeho výklade ma víta socha Slobody (hoci nie taká obézna ako tá vo filme) a poltucet ca. 40 cm vysokých epoxidových jazzových hudobníkov. Hm... Vo filme sa muzicíruje prostredníctvom extrémne originálnych hudobných nástrojov, masáž tela je prevádzaná psychopatologickými technikami. Babička Souza (vďaka ktorej je Trio z Belleville geriatrickou obdobou Alice v krajine zázrakov) zďeľuje emocionálne hnutia píšťalkou, pri výbere obuvi uprednostňuje silne psychedelický štýl a z času načas produkuje dadaistické výtvarné diela s utilitárnym upotrebením (bicyklové koleso na Eiffelovej veži). Pes Bruno trpí chronickým stresom a následnými nočnými morami v najklasickejšom štýle talianskej metafyzickej maľby. Zdivočelá Chometova fantázia sa ako u Miyazakiho explozívne rozpína ďalej a jej triumfom je mnohovrstvová metafora v podobe premietacieho plátna rútiaceho sa ulicami. Trio z Belleville je ozajstný skvost, ktorý nestavia na príbehu, ale na dianí ako takom, v ktorom je literárnosť a naratívnosť vytlačená v prospech sledu obrazov nabitom dynamikou emócií. Mafiánska zápletka je len zámienkou na rozohranie nostalgických a melancholických nálad s mierne depresívnym podtónom. Spôsob, akým Chomet dojemne a láskyplne mýtizuje, mytologizuje (tri jazzové veteránky revokujú v privátnej sfére čarodejnice zo Súboja titanov) a démonizuje New York je paralyzujúco odzbrojujúci. A o čom že to má všetko vlastne byť? Ak má nejaký film také jedinečné poetické kvality, ja jednoducho po zmysle nepátram. Asi kvôli presvedčeniu, že poézia je tým najväčším zmyslom skutočného umeleckého diela. Trio nepotrebuje žiadne 3D k tomu, aby pôsobilo "plasticky". V tejto súvislosti ma zaujíma názor šéfov štúdia Disney na budúcnosť 2D. (30.01.2006)

Ach, mějte mě za ignoranta a neznaboha, ale ač mě hudba těchhle trojčat uchvátila (viz Django a Josephine, na ty dva bych se vydržela dívat donekonečna) a výtvarná stylizace okouzlila, děj snímku mě nechal zcela chladnou (asi jako jednu z nedovařených žab z Bellevilleské stoky). Snad až ty první takty Marseillaisy jako oslava padouchova skonu dokázaly vyloudit na mé tváři úsměv. Bohužel. Upřímně váhám mezi 2 a 3 hvězdami, nechám to na 3 s úctou k Chometovi (jehož kratičký segment z Paříži, miluji tě mě potěšil velmi). (18.06.2011)