Obsahy(1)
Palčivé svědectví ze čtyřletého obléhání Sarajeva, které trvalo od dubna 1992 do února 1996. Renomovaný francouzský dokumentarista Jean-Gabriel Périot dává svému filmu podvojnou formu. Nejprve pracuje výhradně s archivním materiálem. Na boje v ulicích hledíme objektivy mladých filmařů, kteří se zbraní (a kamerou) v ruce město bránili. V druhé části se titíž protagonisté s odstupem čtvrtstoletí ohlížejí za minulostí. Črta traumatických zkušeností z občanské války se proměňuje v portrét zraněného tvůrčího elánu. Film-důkaz a film-terapie, který se táže, zda tváří v tvář krutosti můžeme uniknout temnotě. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (4)
Všední a bohužel nudný dokument o nevšedních lidech a jejich (ne)všedních zážitcích a zkušenostech během jugoslávské války. 35% (KVIFF 2023) ()
57. KVIFF - Druhý zářez letošního festivalu si vysloužil dokument o obléhání Sarajeva. Autor tohoto dokumentu poměrně nápaditě v první části filmu odpromítá záběry z té doby od tamních nadšenců do devadesátkové amatérské kamery. Takže nic moc kvalita, ale sem tam momenty, které dokážou hnout žlučí. Ve druhé polovině nám pak promítá všechny záběry znova a vrací se k ním s autory těch záběrů. V tu chvíli přichází poměrně obstojný komentář přítomných, který je ale podepřen opakovanými záběry, co mnohdy dost nudí. Myšlenka dobrá, zpracování horší. Nicméně i tak mě to donutilo zjistit si o tamní době víc a potvrdit si pocit, že balkánská válka v devadesátých letech byla prvotřídní nacionalistický humus. ()
Jeden z nejslabších materiálů o válce v Bosně. Velmi špatné tempo vyprávění místy dost nezajímavých věcí. Potenciál naprosto nevyužitý od první minuty do koncových titulků. ()
"Tamhle za kopcem je Sarajevo" mi občas zahrálo v hlavě. Taky jsem si po letech zase vzpomněl na mého bosenského spolužáka ze základky Gorana, který před touhle hrůzou s rodiči utekl do Prahy a se kterým jsem i sedával v lavici ( aby pak utekli ještě mnohem dál ). Nápad byl dobrý a zajímavý. Přesto mi přišlo, že se nějak nepodařilo přenést tu tíživost na diváka. Asi to ani nejde z těch několika filmových útržků, na které pak filmaři - podle projevu zajímavé osobnosti - po x letech vzpomínají. Mají totiž v hlavách prožitky, které se ani převyprávět nedají respektive lépe na ně nevzpomínat. 57.KVIFF ()
Reklama