Nechoď klopať na dvere

Vynikajúca dráma oblečená do westernového kabáta. Wenders sa hrá s klasickými pištolníckymi a romantickými scénami (zapadajúce slnko, hudba, postoj tvárou v tvár...) a keď postavy mlčia, divák rozmýšľa. Herci sú fantastickí a postupne dávajú príbehu o hladaní potomka čoraz hlbší rozmer. Scéna, kde hlavný hrdina sedí na gauči uprostred ulice vás buď úplne dostane, alebo odrovná. Ak budete patriť k tým druhým, úprimne vás ľutujem... (22.02.2006)

Po technické stránce dosti vymazlená záležitost držící si po celou dobu dobrou atmosféru. Bohužel scénář postrádá více hmotnější logiky a tak snímek v nemlčících částech poměrně ztrácí. Vzhledem k "poselství" filmu je jeho stopáž mírně přetažená (spousta scén plných mlčení, které přestože jsou účelné, dávají divákovi pocit zbytečnosti). Svojí nevyvážeností se jedná vlastně o průměrný snímek, který diváka nechá v nejasném rozpoložení. Já osobně jsem se nechal unášet na vlnách myšlenek a příjemně podivném vystupování Sarah Polley. 70% (12.12.2011)

Kdybych nikdy neviděl nic od Wenderse, tak bych možná těch slabých 5* i dal, ale takhle ne. Je znát, že za tím stojí Wenders - skoro to nenudí, rychle to utíká, má to lidský příběh, který se dobře vyvíjí, postavy to má napsané perfektně, je zde dobře vybraná hudba a hlavně je tady naprosto skvělá kamera, která filmu dodává poetičnost a i tady Wenders naprosto dokonale chápe poetiku mraků. On ten příběh samotný je i celkem silný a líbil se mi. Ale když to srovnám s filmy jako Až na konec světa, Lisabonský příběh nebo (a to teda především) Paříž, Texas, tak to na ně prostě nemá. Hlavně teda Nechoď klepat na dveře se snaží být něčím podobným, jako bylo Paříž, Texas, ten film to totiž dost připomene. Ale jeho sílu to nemá. Taky mi vadilo to, že se nedozvíme některé důležité věci, třeba vůbec nevím, kdo byla ta máma té blondýny a jestli ten Howard vůbec byl její otec nebo ne. I tak se jedná o dost dobré drama s několika skvělými scénámi, které nenudí ani na moment a rozhodně stojí za to ji vidět. 4* (14.03.2020)

Sledoval jsem to bez informace, že rejža je Wim. Říkám si, na hollywoodskou sračku kurva dobrý a ta kamera mě tam připadla jaksi objevná. Taky proti muzice jsem nic nenamítal a taky se mi to jaksi nechtělo vypnout. No, jo! Von to točil Wim! Příběh pařiče, kterýmu v showbyznysu nějak dochází dech a rekapituluje vše, co napáchal. Napáchal toho docela dost. Hlavně děcka a ty jsou už dospělí. Taky ho za to nepochválej. No docela slušnej počin. Wendersovsky přibarveno. To musíte překousnout. (15.01.2012)

Krátce po skončení filmu to samozřejmě na plný počet nevydá. Film je místy trochu zmatený a snad i formálně nevyrovnaný. Jakoby se rozhodoval mezi dvěma polohami (možná ještě i ve střižně). Navíc jsem si po celou dobu sledování představoval, jak by námět mohl být zpracovaný na vážnou strunu, v duchu dřívějších Wendersových filmů ze 70. a 80. let. Ale nechť.. vlastně je to spíš Shepardovka než Wendersovka, a pár hodin po dokoukání už v hlavě zůstává z filmu jen to lepší - především ta (vlastně nečekaně) oddychová nálada a příjemná jednoduchost děje i všech (!) postav. (Možná by si každý "lepší" režisér měl někdy zkusit natočit "své" téma řekněme s odpočinkovým přístupem, ne-vážně. Výsledky by mohly stát za to.) (16.05.2018)