Na dotyk

Po delší době se opět objevuje snímek, který neoslňuje monumentální výpravou, ale "pouze" výtečně napsaným scénářem s brilantními dialogy a skvělými hereckými výkony. Komorní psychologický film Mikea Nicholse zpracovává téma vztahů, v nichž si jsou lidé schopni ubližovat a stále dokola dělat stejné chyby a tím se ubíjet a připravovat o štěstí. Na dotek je film natolik realistický, že každý, kdo už nějaké to zklamání v lásce zažil, dokáže možná i jednání hlavních hrdinů, jejichž cesty se vzájemně propojují, pochopit. Herecké obsazení je vynikající a kromě průměrné Julie Roberts podávají herci bravurní výkony. (15.01.2005)

Analytická geometrie v londýnských interiérech, kde každý tupý úhel ostře zraňuje. Divadelní hra zůstála konverzačním psychologickým dramatem. Herci odříkávají své afektované dialogy a ze všech pórů dýchá chlad......... A přesto málokterý film dokázal říct o napětí mezi břehy pravda a láska víc. Je to krutá amorální pohádka s poučením, že lež má sice krátké nohy, ale může zajít daleko.............. A čtyřčlenné angloamerické souhvězdí funguje jako team i jednotlivě. Okouzlující slaboch Juda Lawa zápasí o nečitelnou fotografku a zdánlivě nekomplikovanou striptérku s pragmatickým, ale vášnivým chirurgem Larrym v silném podání Clivea Owena. Tyhle figurky hrají krutou hru samy se sebou i s divákem, pád do temnot otevírá staré jizvy i Pandořiny skřínky, aby zanechal nejdříve vztek a bolest, poté hořkost, lítost a nakonec prázdnotu a tmu, kterou ani rozsvícená lampička nezažene. P.S. Ten první záběr za doprovodu songu Damiena Rice Blower´s daughter, kdy se k sobě v oceánů lidských duší houpavě přibližují Law a Natalie Portman, je jeden z těch, který mám v mysli vypálen jako cejch. Kdo nezažil zázračnou osudovost letmého setkání, nepochopí... (24.04.2007)

"Nedělal jsem to proto, aby si to užila. Já jsem ji vojel, jen abych tě nasral." Vztahovky mezi pohlednejma lidma se mě netýkají. Ne že bych nebyl mladej, krásnej a postelovej přeborník, ale to první je už trochu dávno, to druhý je iluze a to třetí mi doktor nedoporučuje. Proto se radši pohodlně usadím k obrazovce a sleduju, jak si to všichni užívají. Vzájemně se ovládají chtíčem, depresemi, ponižováním a já vím, že tohle se ve skutečným životě neděje. Tam jsou všichni věrní. Já jsem ještě navíc poněkud nevšímavej, takže kolem mě nevěra ani být nemůže.To by mi o ní musel někdo říct. Tak jako v tomhle snímku, kde se prostě všechno vykecá a osouloží. Já bych tedy s Annou souložil, s Alicí bych rošťačil, s Larrym bych zašel do bordelu a s Danem bych rozhodně pravdu nehledal. To by pak pýcha mohla předcházet pád. A já nerad padám. Já se rád bavím a tahle ochotničina nebyla zdaleka tak dramatická, aby se při ní bavit nedalo. (27.02.2022)

Brilantní hodinu a třičtvrtě trvající rozhovor mezi čtyřmi rozpolcenými dušemi. Prostředí sychravého Londýna přímo vybízí k takovému filmu a Mike Nichols se ho rozhodl vzít pod svá křídla a natočil tak úžasně komorní příběh, který vám vyrazí dech. Nejsem první koho při sledování filmu napadla otázka, zda je pravda tím nejlepším lékem na uzdravení duše. Ne asi ne! Zkrátka úleva po vyřčení pravdy není tím, čím se zdá být. Mám toho na mysli mnoho, ale zrovna nejsem schopen popsat něco tak psychologického a velmi deprimujícího. Závěrečná chůze Natalie Portman po rozpáleném chodníku New Yorku mě i přes svou jednoduchost naprosto okouzlila. (06.02.2008)

Velmi civilní romantika, okořeněná poměrně svižnými dialogy a několika nehorázně vtipnými scénami (Lawův a Owenův erotický pokec hraje prim). Divadelnost je občas cítit, a některé repliky působí občas silně koženě, herci ovšem odvádí skvělé výkony a ve výsledku jsou ty 104 minuty velmi příjemně strávené 104 minuty. Dojem kazí jen časové skoky, uvidíme, co na podruhé :) (15.03.2007)