Shortbus

Vážně jsem si nemyslel, že to budu tvrdit zrovna já, ale některé věci by měly zůstat skryty. Sex, a to ve všech jeho podobách, byl opravdu jen výchozím okamžikem pro rozehrání nejrůznějších lidských osudů. Ale ten počáteční stav, kdy bylo vše "odhaleno", mi prostě zabránil vcítit se do postav v nějaké další rovině. Tady, právě tady, byly záběry "na hranici/za hranicí P" úplně jedno, jelikož jejich protiváhou byl neblbý scénář či velice pěkná vizuální stránka. Rozhodně méně kontrovrezní či "vulgární" film, než jaký byste, po všech těch reakcích, čekali. (09.03.2007)

[puberta alert, někdy to třeba seškrtám] Absolutně otevřeně a bez předsudků natočený snímek o slastech a strastech newyorských odpadlíků - undergroundové večírky plné více či méně otevřených sexuálních orgií (v jedné či dvou scénách prý figuruje i samotný režisér v řekněme "zajímavé úloze"), zkouška pevnosti vztahu gayů Jamieho a Jamese, sexuální terapeutka, dychtící konečně po svém prvním orgasmu, a také nějaký ten výpadek proudu - to vše, plus trocha toho milého, s nadsázkou si ze sebe utahujícího kýče a povětšinou opravdu skvělé hlášky, se skrývá v tomto malém milém originálním snímku. . . . . Já na Shortbusu byla při jeho české premiéře 12. 11. 2006 v rámci festivalu Mezipatra - po skončení promítání nám byl na zodpovězení případných otázek k dispozici sympaticky bezprostřední John Cameron Mitchell - a kdo ho nezažil na vlastní oči/uši, ten vůbec neví! Zmíním zde aspoň jeho odpověď na otázku, zdalipak se v Shortbusu také někde mihnul - prý ano, údajně se účastnil scény orgií v "sex room" - jak se nám svěřil, prováděl tam orální sex nějaké slečně - prý poprvé v životě (je gay) - a ačkoli mu při tom prý nestál, bavilo ho to. Chtěl po nás dokonce vědět, jak se "pussy eating" řekne česky - takže slovenská slečna překladatelka, zkažená asi týdenním pobytem v neustálé blízkosti "slušňáčka" Johna, po chvilce váhání vyhrkla "lízat kundičku" - John se toho samozřejmě okamžitě chytnul a co chvíli si toto libozvučné sousloví v různých souvislostech převaloval v puse.....Holt v životě člověka jsou občas zážitky, které jsou prostě k nezaplacení... (15.11.2006)

Nielen Tsai Ming-Liang dokáže natočiť artové softporno... ;-) Orgazmus ako vrchol a možno jediné skutočné šťastie v živote, početné sexuálne scény paradoxne demytizújuce seba samé v polohe iba čisto účelových aktov v pornofimoch. Možno som práve na tento aspekt osobne nebol pripravený a preto mi celok pôsobil aj napriek snahe povrchne a odťažene. (17.12.2006)

Po přečtení Kleopatřina komentáře, se skoro bojím něco napsat, ale jelikož jenom já vím jak "to mám doma", nejspíš to risknu. Samozřejmě i já jsem si položil otázku, za jakým účelem byl snímek natočen. Tady tolik omílaná kontroverze? To se možná povedlo... Stačí si projít komentáře, snad každý kdo může komentovat a viděl, se o svůj zážitek z díla podělil. Příběh? Když vynechám "dějovou linii "má mě rád, nemá mě rád, vykouříme se, nevykouříme", je tu ještě nedosažený ORGASMUS! Že by snad divák, se zatajeným dechem odpočítával minuty v očekávání okamžiku, kdy naše milá šikmooká Sofia konečně dojde velkého třesku v den s velkým "O"? Asi ne... Šokovat? Koho, v dnešní době... Děcka, copak už všichni nemáme ty internety? Pravda, snaha šokovat, z filmu, abych tak řekl, přímo teče, přesněji stříká do úst "obyčejného" mainstreamového diváka, ale výsledek je jenom jedna velká NUDA. Takže co? Nu ANO, zbývá jediná možnost. Jde tady o to, aby se John, Cameron i Mitchell mohli s kamarády z autobusu poplácat po zádech a ukázat nám bezvěrcům, že ONI tady jsou! Ale je 21.století a my to dávno víme! Tak už si pro Boha zastrčte ty šuliny a děte dělat něco pořádnýho! Hvězdu za roztomilou větičku, pronesenou skoro v samém závěru ......."Jseš si jistej?"....... A nebo jsem možná nic nepochopil, ale stejně by mě Báro zajímalo, jakýpak "ponaučení" a povzbuzení jsi si po projekci odnášela ty ;-)...... (07.01.2009)

Pravděpodobně nejotevřenější film, co se týče lidské sexuality, co jsem kdy viděl. Otázkou je, jestli to všechno bylo jen na efekt a mělo to pouze šokovat diváka. Podle mého soudu ne. Ten film měl i druhý rozměr. Pro mě byl o osamělosti člověka, o jeho hledání a vyplňování jakési vnitřní prázdnoty ať už uvnitř sebe, uprostřed rozpadajících se vztahů nebo uprostřed čím dál tím víc odosobněné společnosti. Už ten skvostný úvod se sochou svobody jakožto falickým symbolem uprostřed barevného města z krabiček . Nádherně optimistický závěr v jinak poměrně posmutnělém a skoro bezvýchodném filmu. Naturalistické herecké výkony a až na jednu či dvě scény se odvážím tvrdit, že tyhle postavy se vyskytují i v naší společnosti, jsou z masa a kostí. Jen je nevídáme a dost možná, že ani necheme vidět. A je to škoda, protože pod prazvláštní slupkou se leckdy skrývá překvapivá dřeň. (13.12.2008)