Gokudó kjófu daigekidžó: Gozu

Poslední scéna, která se mi líbila, bylo jakuza auto. Zbylých cca 110 minut jsem strávila úvahami nad téma "jeden z nejnudnějších podvečerů mého života" a odoláváním chuti Gozu vypnout, že se to třeba zlepší...jak naivní občas bývám, ani nápad, nuda pokračuje stejně jistě jako kung-fu legenda. Dobrá, u pár věcí jsem znechuceně zamrkala, ale že by mě díky tomu začal film víc bavit, toho jsem si nevšimla. Tentokrát to šlo hodně moc mimo terč, milý Takaši. (24.05.2008)

Miike schválně škádlí divákův vkus a daří se mu to s pro mě až nepochpitelnou úspěšností, zajímavé je, že tak činí přes otázku "posvátného" mateřství, čímž vytváří dokonalý paradox, kdy láká pokrytce jak můry do plamene a adorované téma, od kterého by člověk čekal přirozené přijetí, se tak pro ně stává zdrojem podráždění a iritace. O velké filozofické dílo se ovšem nejdená, spíše o klasické horrorové postupy v mimořádně bizarní podobě, smíchané s opravdu freaky komedií (scéna s čivavou aspiruje mezi mé nejoblíbenější humorné scény vůbec). Sone v hlavní roli ujde, parádní je Renji Ishibashi jako jeho boss, nejlepší symbiózu s postavou (paranoidního Ozakiho) však předvádí jednoznačně Sho Aikawa. (16.02.2011)

Při sledování tohoto filmu jsem si mnohokrát vzpomněl na tvorbu režiséra Davida Lynche, konkrétně pak na filmy Lost Highway, Modrý samet a Mulholland Drive, ve kterých hlavní hrdina (hrdinka) postupně proniká stále hlouběji do světa, který se vzpírá běžnému chápání a ačkoliv se celý okolní svět a lidé v něm zdají být nepochopitelní a zvrácení, je to právě hlavní protagonista, kdo narušuje „poklidný“ řád a je třeba, aby byl zničen anebo transformován. Divák zde spolu s hlavním hrdinou podstupuje cestu, která ho postupně připravuje o veškeré jistoty, z čehož pak pramení pocity beznaděje a paranoie, aby vše nakonec bylo završeno v šokujícím a šíleném finále. (20.06.2011)

Pro takové slušné a nezkušené děvče, jako jsem já, které si až do posledních chvil před projekcí čte Výlety pana Broučka, je to ohromná legrace. Při finálních scénách jsem už těžko mohla uvěřit, že jsem se na začátku pohoršovala nad takovou blbostí, jako bylo rozšmelcování čivavky (navíc vlastně neviděné). (07.05.2007)

Miike je zajímavý a plodný autor. Snad až moc plodný. Možná by stačilo točit jen tři čtyři filmy ročně a soustředit se na kvalitu... :-) "Gozu" sice není nějakým odpadem, ale přišel mi jen jako jakýsi slepenec nepoužitých nápadů z Miikeho "regulérních" filmů. Nutno dodat, že většinou nápadů dost ujetých, takže se to dá v pohodě dokoukat do konce. A některé scénky (za všechny například "hotelová výrobna mléka") se budou díky své úchylné grotesknosti jen těžko vyhánět z hlavy. (20.01.2006)