Zmeškaný hovor

Existuje mnoho názorů na prapodivný konec. SPOILER Jeden například tvrdí, že Yamashita (ten týpek) po bodnutí odhalil vtělení ducha do Yumi (hlavní hrdinky) a zemřel. Poté se mu zdálo, jak tu malou vraždící dívku zachránil a pak byl nucen trávit svou verzi posmrtného života s Yumi, do které se převtělila ta malá holka. KONEC SPOILERU Ale nikdo nikdy vlastně nedostal vysvětlení konce ani z tvůrců, ani od nikoho jiného. Nestyďte se proto, že jste to nepobrali, já také ne, ale řekněme, že k filmařině patří nechat v divákovi onen divný pocit v žaludku, který hlodá, hlodá a hlodá. To film splnil na 100%. Ale i jinak jde o povedený, strašidelný a tísnivý horor o mateřské psychóze a překvapivém vysvětlení. Není to žánrovka z kategorie nejlepších, ale určitě stojí za shlédnutí 75% = 4/5 (04.01.2015)

Zmeškaný hovor obsahuje jen opravdu málo zajímavých věcí, konkrétně tři. Pasáž v televizním studiu počáteční část v zavřené nemocnici a děsivou melodii. Jinak se jedná o nudný japonský horor, který není nijak děsivý. Zejména závěr byl zbytečně zdlouhavý a překombinovaný. Od Japonců jsem čekal rozhodně víc. (04.01.2023)

Zmeškaný hovor je tak nějak standardně zábavný duchařský horor ala Kruh a Miike nevypadá, že tohle by zrovna bylo to co umí nejlíp, každopádně by to ale nebyl Miike, kdyby se ve filmu neobjevily alespoň trošku ty jeho klasické hnusnárny. :) Takže jsou v maličké míře i tu, hlavně v tom šokovém závěru, kdy se bafá co to jde, co nejhnusněji a co nejstrašidelněji. Jinak je to hodně podle Kruhovského schématu s podivnými úmrtími, tentokrát za použití mobilu s hlasovými zprávami z budoucnosti. Nejde o herecké výkony a ani moc o samotný příběh, obojí je standard duchařského japonského hororu a vše postupuje dopředu přesně jak se to od tohoto žánru očekává a bez nějakých velkých inovací. Čím Miike straší nejvíc je především zvuk v různých nechutných podobách, kdy i úplně obyčejný zvuk z každodenního života najednou může být nepříjemný. V obrazové stránce toho nic moc nepředvádí, zlý duch je tradičně vlasatý a objevuje se až ke konci, kde ale o to víc bafá, a protože na režisérské stoličce sedí Miike, tak bafá o to hnusněji a ve fujtajblovém zeleném nasvícení :). A líbil se mi ten nápad s bonbonem. Takže až do konce takový průměrný vlasatý horor, který se v závěru přehoupne v hnusácký shocker až se nakonec vrátí do tradičního kruhovského závěru. :) (19.01.2010)

Takaši Miike vykráda viacero (všetky?) japonských duchárskych klasík od roku 1998 (kedy mal premiéru Nakatov RINGU), ako sú UZUMAKI či Šimizuova séria JU-ON. Ak si odmyslíme výborný ústredný námet s "mobilnými odkazmi budúcnosti", zostane nám len priemerný scenár, ktorý vás (ak ste videli hore spomenuté japan shocky) vôbec neprekvapí. Je to zasa úplne to isté, len sa postavy inak volajú a videokazetu (noviny, internet, špirálu...) nahradil mobil. Ale japonský šoker Miike (ICHI THE KILLER) vytvoril miestami takú odpornú (to je pochvala) strašidelnú atmosféru, že je to (dlhá návšteva opustenej nočnej nemocnice) riadna záťaž na nervy. Takže dávam až 80% a ak to porovnám s americkým remakeom z roku 2008, je evidentné, že je to vydarený duchársky horor á ja Japonsko. (14.09.2006)

Další velké zklamání z Japonské produkce. Nápad je poměrně neoriginální - velmi podobný Kruhu a celkové provedení je natolik nepoutavé a nezajímavé včetně chabé hudby, že se člověk více nudí než bojí a to je pak největší průser u hororu. Herecké výkony jsou na úrovni Paris Hilton a ani konec nemá takové grády na jaké jsem u běžné hororové produkce zvyklý. Prostě špatný ... přesto jednu hvězdičku si za těch pár solidních hororových momentů tento počin zaslouží. (03.09.2010)