Zmeškaný hovor

Tímhle se mi Miike asi moc nezavděčí, protože mě absolutně nezvládl vtáhnout do děje a stopáž pro mě byla zabijácká. Americký remake jsem viděla ještě před tímto a vzpomínám si, že to za nic nestálo, akorát se to dalo trochu lépe snést s délkou stopáže a hereckými výkony. Hrozně moc mi v poslední době vadí ta zmatenost, kterou Japonci zasazují snad do každého hororu, který natočí. Nebylo tomu tak akorát u americké Nenávisti od Takašiho Šimizu, kterou mám osobně z asijských hororů snad úplně nejradši, protože to bylo poprvé, když jsem se z nějaké hororové scény málem počůrala. Zmeškaný hovor byl pro mě tedy docela velké zklamání hlavně kvůli podivně vysvětlenému závěru a absolutního zkomplikování děje. Strašení sice nebylo marné, ale ne nejlepší. Nebyl to prostě můj šálek čaje. (06.09.2015)

Na japonce slušný horor, hlavně první hodiny vše pěkně navazuje a má to děsivou atmosféru, jenže pak se to celé začíná příliš pitvat v minulosti a stává se to docela nesrozumitelné. Smrti jsou celkem nápadité a vše je dobře ponuré. Jenže pak to začíná být s přibývajíví stopáží nudné a zdlouhavé což je chyba. 30 minut ubrat a jdu s hodnocením výš. (31.01.2010)

Začátek se sice vleče a ani lekačky a atmosféra nijak obzvlášť nepotěší. To vše ale neplatí o druhé části, kdy párkrát pěkně zamrazí a ani nehezkému nadskočení ze židle se nevyhneme. Ani příběh není zrovna originální a nese se v duchu zažítých hororvých konvencí typu "nějaké dlouhovlasé zabijácké zlo, pátrání po příčině zla, nečekaný zvrat". Na druhou stranu, hezké asijské herečky (kterých je zde opět dostatek) mne asi jen tak neomrzí :-) (18.06.2008)

Existuje mnoho názorů na prapodivný konec. SPOILER Jeden například tvrdí, že Yamashita (ten týpek) po bodnutí odhalil vtělení ducha do Yumi (hlavní hrdinky) a zemřel. Poté se mu zdálo, jak tu malou vraždící dívku zachránil a pak byl nucen trávit svou verzi posmrtného života s Yumi, do které se převtělila ta malá holka. KONEC SPOILERU Ale nikdo nikdy vlastně nedostal vysvětlení konce ani z tvůrců, ani od nikoho jiného. Nestyďte se proto, že jste to nepobrali, já také ne, ale řekněme, že k filmařině patří nechat v divákovi onen divný pocit v žaludku, který hlodá, hlodá a hlodá. To film splnil na 100%. Ale i jinak jde o povedený, strašidelný a tísnivý horor o mateřské psychóze a překvapivém vysvětlení. Není to žánrovka z kategorie nejlepších, ale určitě stojí za shlédnutí 75% = 4/5 (04.01.2015)

Milujem strašidelné zámky v lunaparkoch. Jarmorková invenčnosť potulných komediantov i výmyselníkov zo stálych zábavných parkov je v dokonalých prípadoch rozkošne pastelovo zvrátená a morbídne úchylná. V tých horších sa dá aspoň zasmiať, no a v tých najslabších sa dá aspoň na chvíľu pobudnúť za dňa v tme. Zmeškaný hovor mi pripomenul atmosférou blúdenia očami diváka v temnote plátna, v snahe niečo zachytiť, práve strašidelné domy. A z tohto pohľadu ide o priemer. Slabinou je práve absencia momentu prekvapenia a z neho plynúceho strachu (až na pár výnimiek ide o opozeraný štandard). Potešil záver, odkazujúci na teritórium akýchsi zvrátených hier, kombinujúcich v rovnoprávnej rovine sadizmus so samaritánstvom a poukázanie na to, že len zneužívaní v detstve môžu pochopiť násilnosti ostatných. No a z pohľadu strašidelného zámku zaujalo podanie sklenej nádoby z embryom naloženým v tekutine do rúk vystrašenej dievčiny. To by bola pri jazde vozíčkom labyrintom hrôz s dámou Vášho srdca iste trefa do čierneho! (11.06.2008)