Valčík pro milión

Venkov dobývá spartakiádní Prahu nespoutaným jazzem, prostotou a nesmělostí. Veskrze banální dílko mě oslovilo již při prvním shlédnutím lehce naivními scénkami nočního vyhrávání na střeše kolejí či na pražských vozovkách, mileneckého tokání v uvolněných socialistických exteriérech či na periferii, kde vyrůstají obludná sídliště, hlídaná sentimentálními staříky s harmonikami… Karla Chadimová a ta muzika ovšem rozptýlily veškeré kouzlo nechtěného a z celého panoramatu zbyly jen ty vzpomenuté vtahující scény, na něž se pokaždé, když se k filmu vrátím, těším nejvíc, a ty písně, na něž se nedá zapomenout, jakkoliv hlavní hrdina vskutku nebyl žádný Armstrong. Pominu-li propagandistickou stránku filmu, dá se mu vytknout více věcí, zvláště příliš omezená délka, která nedala vyznít i ostatním postavám, které tak jen sekundují ústřední dvojici. To mě zamrzelo zvláště u Ráže a Hrzána, jejichž hrdinové by se ve spartakiádním reji mohli uplatnit mnohem výrazněji. Přesto, když motorky ze Strakonic projíždějí kolem Zlíchovského kostelíka, vidím se vždycky sedět omládlý na skále pod sochou svatého Jana Nepomuckého, jak někde za řekou vyhlížím dívku sušící si vlasy… Romantika. (03.12.2017)

Pokud beru Spartakiádu (průvod cvičenců městem a následné cvičení na Strahovském stadionu za přihlížení nadšených jásajících diváků) především jako cvičení a ne jako politiku, zbývá tady mikroskopické množství propagandy. Dá se spočítat na prstech jedné ruky: neónová „zeměkoule“, pípající družice píp-píp-píp-Sputnik a spíše nedopatřením v dálce viditelné zednářské sousoší „Stalinův pomník“ (zednář Stalin byl do žuly vytesán s do očí bijící zednářskou symbolikou pravé ruky skryté pod kabátem). Párkrát zazní v té době běžné oslovení: soudruhu profesore. To je všechno. Jinak je to hezky natočený milostný příběh se spoustou povedených vtipů. Pěkná hudba (filmová i spartakiádní skladby) i obraz hýřící barvami. Skvělý zvuk. Herci výborní. Jsem moc rád, že Adamovič nebyl předabován. (25.04.2021)

Ciste po technicke strance jeden z nejlepsich ceskoslovenskych filmu vubec. Barevne (skvele barvy dodnes), 70mm, stereofonni, rozjasane. Z dnesniho pohledu i zajimave historicke zaznamy Prahy (ucelove znicena Restaurace Expo 58, prodej zmrzliny na ulici, a samozrejme Strahovsky stadion). Dej je bohuzel zcela poplatny dobe a da se prezit, pokud ocenite predevsim technickou kvalitu a uzasne vyuziti 70mm formatu. Nocni scena s kapelou na strese vypada jak vystrizena z "imperialisticke" produkce. (02.05.2013)

Film plný písniček, optimistických úsměvů, radosti a sportovních úspěchů. I to byl život nejmladší generace poválečného Československa, vstupujícího v této době do další etapy národních dějin, vrcholících Pražským jarem a tzv. obrodným procesem. Propastný rozdíl chápání a pojímání historické úlohy v rámci politických proměn padesátých a přelomu šedesátých let je zvláště citelný např. v porovnání s Kohoutovým budovatelským eposem Zítra se bude tančit všude. Fenomén zlatých šedesátých v čele se Šlitrem, Suchým a semaforským humorem je teprve na startu. (14.09.2009)

Velmi zdařilý pokus o nástin dokonale fungujícího idilického socialismu. Takhle nějak to asi mělo vypadat, kdyby se vše povedlo a lidé nebyli chamtiví a zkažení...Na první pohled vizuální stránka připomíná spíše americký film, kamera , světla a kompozice je velmi zdařiá, pak však uslyšíte první hesla a oslovení soudruhu. (14.09.2009)