Svědkové

,,A CO S...“ … ,,ŽÁDNÍ SVĚDCI. ŽÁDNÍ. A KDYŽ O NÍ NIKDO NEVÍ, NIKDO NIC VĚDĚT NEPOTŘEBUJE. A TO CO NIKDO NEVIDĚL, TO JAKO BY SE NESTALO.“.... /// Mrtvej Srb zaměstnává inspektora Barbira víc, než by se místním zamlouvalo. (Jak vražda? Je přece válka!) Epidemie ráže 7,62 je spolu s pohledem na válečný zločiny a (válečnou) mentalitu tím, vo co tady jde. Samotnej příběh o vraždě ,,beze svědků“ je spíš malý (válečný v uvozovkách) drama s náhledem do svědomí několika Chorvatů (není třeba si dělat iluze o Srbech, ale to je samostatná kapitola). Povídka na pár řádků, kterou táhne zvláštně (fakt!) poskládanej, nebo spíš odvyprávěnej příběh. Opakující se, a o detaily doplněný scény neustále vylepšujou rozehranej děj a líbí se mi i zajímavej styl filmařiny. 3a½! a ta půlka je za to ,,skládání“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Ovce od GIPSA“, který napsal Jurica Pavicic v roce 1997 číst nebudu. 2.) Jsem Chorvat. 3.) Baví mě zvláštní filmařina. 4.) Thx za titule ,,sledger“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (18.11.2012)

Při úvodní fantastické dlouhé sekvenci bez střihu, kdy kamera projde skrze několik exteriérových i interiérových prostor, jsem si dokonce vzpomněl na podobně geniální kousek v podání M. Antonioniho. Dějové vlákno se zde všelijak prapodivně třepí, režie se vrací do stále stejných příběhových bodů, aby je vždy vykreslila trochu jinak, takže divák se může trochu ztrácet, ale z celkového pohledu je poselství více než zřejmé. Postupně se také skrze různé flashbacky a vzpomínky dozvídáme osudy jednotlivých postav. Úhrnem lze o filmu Svjedoci říci, že jde o formálně zajímavou a působivou reflexi balkánského válečného konfliktu. (20.03.2011)

Domnívám se, že Brešan je dnes nejvíce ceněný chorvatský režisér. Asi právem. Tady například skvěle zachytil pokřivenost morálních hodnot, neschopnost rozlišovat dobro a zlo vykořeněných mladíků postižených tragickou válečnou zkušeností. Překvapivě mi to dojde dost prosrbské, zbytečně patetické, ale dobře zahrané, formálně zajímavé a emocionálně působivé. Zvlášt moment, kdy i nezasvěcený divák neznalý literární předlohy (ano-já) zjistí, proč se Pavičićova novela jmenuje "Sádrová ovce". (30.08.2008)

Liják, opadávající omítky, nemocnice, márnice, utrhané nohy, kamenné herectví s přidušenými emocemi, skrovný hudební podkres. Kameraman by pro studené barvy i přes plot skočil. Trošku to zavání jednotvárností, přehnanou stylizací i patosem, ale pořád je to hlavně výjimečně pečlivě natočený a dostatečně působivý film. (20.07.2008)

Psychologická sonda do duší několika chorvatských vojáků, kteří se během války vrátí do svého malého městečka a svou lásku k bratrům Srbům ihned po příjezdu projeví tak, že zabijí jediného srbského občana v okolí. Film není ani tak o válce, jako spíše o nenávisti a traumatech prostých vojáků během tohoto krvavého konfliktu, chvílemi to dokonce připomíná kriminální film, jelikož tamější policie a tisk byl jiného názoru na zabíjení nevinných civilistů. Každopádně, ať už diváka zaujme jedna či druhá stránka vyprávění a zároveň se přenese přes trochu netradiční styl vyprávění, tak zažije velmi silný zážitek. Moje hodnocení 70%. (04.07.2016)