Dotyk Medúzy

Katastrofické filmy jsou i dnes velmi módní záležitostí, a bohužel ne všechny filmy jsou tak kvalitní. Protože pocit, že autorovi díla svým způsobem hráblo jsem měl již u několika podobných filmů, po kterých ani neštěkne pes. V tomto ohledu působí Dotek Medusy výjimečně, možná je to dáno trošku i tím, že zde hraje řada skvělých herců. A bezpochyby proto je film i lépe vnímán. Ve své době vzniku to musela být bezesporu filmová bomba. A dnes tak trochu nostalgie, vždyť kdovíjak by dnes v době digitálních efektů vůbec tento film dopadl. Na závěr dodám snad jen to, že telekineze má i dnes stále dost teorií. (17.05.2011)

Stará škola. Když ve první scéně ukážete sošku, je jasné že v druhé jí někdo někomu omlátí o hlavu. Děsivá skládačka, v které každý dílek má své místo a výsledný obraz zmaru je přímo zdrcující. Osobnost Richarda Burtona propůjčuje klíčovým scénám tu správnou razanci a odkrývání minulosti oběti je tak velmi působivé. Lino Ventura (možná i díky dabingu) působil trochu jako francouzský DeNiro a role Brunela mu sedla na tělo. Kam se hrabou některé dnění rádoby mysteriózní slepence. Tohle byla paráda. (20.05.2011)

První film, který jsem kdy viděl na Nově. Pozoruhodný mysteriózní thriller v tradici Přichází Satan s průhlednou kriminální zápletkou, ale neúprosně gradující hrozivou atmosférou, zajímavým přesahem do katastrofického žánru, uhrančivým Richardem Burtonem ve výborně napsané a zahrané roli podivínského spisovatele a mrazivým závěrem. Poměrně věrně podle stejnojmenné novely Petera Van Greenawaye z roku 1973. (31.03.2008)

Zlý film o zlém chlápkovi, který svými myšlenkami ničil zlou společnost? Ano, byly chvíle, kdy jsem si říkal: "Ty máš pravdu, Johne" a nebyl to jen vychytralý alibismus vedoucí k tomu, aby pan Morlar svůj nepříjemný pohled upřel na někoho jiného. Skvěle mrazivý zážitek mi navíc umocnilo vědomí, že v mém okolí existuje člověk s podobně telekinetickým potenciálem a já mám vlastně strach z toho, co se bude dít, až jednoho krásného dne odhodí svůj nekonečný optimismus. (15.02.2012)

Po dalším zkouknutí je pět hvězd už stoprocentních. Dotek Medúzy je neskutečně gradující film, který se od mrazivého začátku nenápadně plíží, syčí jako had, občas vystrčí pomyslné růžky (ano, já vím, že had růžky nemá), ale s veškerou silou na vás zaútočí až v závěrečné dvacetiminutovce. Strhující zážitek Burtonova a Venturova výkonu podkresluje takřka geniální hudba, Goldova režie to všechno kočíruje a vytváří DOOPRAVDY jeden z nejnapínavějších filmů všech dob. (21.03.2010)