Arrested Development

První 3 série představují kultovní seriál s dost specifickým humorem, na který je potřeba si zvyknout a určitě není pro každého, ovšem když na něj přistoupíte, čeká vás neskutečná jízda, která je s každým znovu-shlédnutím vtipnější a vtipnější. Největšími přednostmi jsou určitě originalita, žádný laugh track, ale hlavně a především geniální postavy a herci. Za mě rozhodně vede Gob, ale také jsem si hodně oblíbila i obě Lucille a Lindsay. |||||| 4. série mění celý koncept a sleduje v každém díle vždy jen jednu postavu, což samo o sobě ještě není tragédie, protože jednotlivé příběhy se postupně začnou proplétat dohromady a právě v těchto momentech to bývá nejzábavnější. Ne, největším záporem je celkový ústup humoru, který se objevuje jen místy a už to prostě není ta nenáročná pohoda (upřímně některé díly jsou celkem dost depresivní). I tak nemůžu říct, že by se mi tato řada vyloženě nelíbila, ale jednou nejspíš stačilo. (30.06.2018)

[Po třech sériích] Víte co Arrested Development připomíná nejvíce? Britskou klasiku Haló, Haló, nezaleží na tom, kde se zrovna nachází obraz Padlé Madony s velkými balónky od von Klompa, či v tomto případě kde se zrovna skrývá tatík Jeffrey Tambor. Vždy se všechny propriety po pár dílech promíchají a důležitou konstantou zůstávají hlavně postavy. Oba tyto seriály mají jedny z nejvtipněji napsaných charakterů. Americký seriál se navíc dopuje za pomoci nezakázaných cameo látek, vidět Julii Louis-Dreyfus, Bena Stillera či Alana Tudyka v jejich ulítlích rolích rozesměje zaručeně každého. Mluvit o Willu Arnettovi či Davidu Crossovi nemá smysl, jejich kariéra odstartovala s Arrested Development. Těžko říct, zda kultovní status je výsledkem nefér zaříznutí seriálu v roce 2006 na vrcholu slávy (zmiňované Haló, haló by mohlo vyprávět o nedodržení expirační doby)... Každopádně já jsem na návrat obnovené čtvrté sezóny za pár týdnů přípraven, a co vy? Po třech sezónách 85 % [Čtvrtá série od Netflixu] Bylo to utrpení. Nikdy bych nevěřil, že se 15 třicetiminutových epizod bude takhle táhnout a zombie verze jednoho z nejlepších seriálů 2000s dokázala, že v hrobu měla vyhnít. Byl to mediálně slavný návrat, kdy produkující gigant Netflix silnou hereckou skupinku ještě posílil o pár slavných jmen, ale příběhově již rodina Bluthových nemá co nabídnout. Nevtipnou tragédií epických rozměrů bylo sledování přestárlých herců snažících se o comeback jejich nejslavnějších seriálových rolí. Mých pět hvězd platí pro originální série, kvůli té nové hodnocení měnit nehodlám, i když bych objektivně měl. Čtvrtá sezóna 20 % (02.04.2013)

Je to strašně - v tom nejlepším smyslu slova - debilní. Do absolutního extrému vyhnané zápletky plné neuvěřitelných kreatur, z nichž žádná z nich jednoduše nemůže být označena jako "normální", a to platí pro zápletky i kreatury. Spoustu hříček založených na podobné výslovnosti nebo různých významech slova, které bych za žádnou cenu nechtěl a ani nedoporučoval překládat do češtiny. Věci jako analrapist nebo anustart jsou pak jen třešničkou na dortu. Tři série si tak nějak jedou to svoje co se týče vývoje děje, ale návrat po letech do čtvrté řady s nejnechronologičtějším vyprávěním v historii videa donutí rezignovat na jakoukoli návaznost a brát to jen jako sled scének. Nedokážu si představit, že bych na to koukal jenom jednou tejdně, když jsem se ztrácel i při sledování několika dílů po sobě. (04.06.2014)

1. – 3. série – 85% - Uhozené téměř přes čáru, při větší divákově nepozornosti pravděpodobně nepochopitelné a díky gradujícím zápletkám a tvůrčí odvaze čím dál originálnější. Někdo si stejně jako já zamiluje rádoby důmyslného iluzionistu Goba, někdo chladný krk rodiny Lucille a někdo třeba věčně rozpačitého George Michaela. Tak jako tak je ale radost sledovat rodinu, kde ryze obyčejného člena aby pohledal. Některé scénáristické finty jsou u Bluthových pravými diamanty (průběžné vtipy v čele s chicken dance) a jediné, co mi kazí radost, jsou opletačky s uvězněním George staršího či Oscara a s tím související řešení nejrůznějších rodinných podvodů. Jinak jsou ale tyhle tři zbytečně krátké sezónky pravým pokladem pro všechny, kteří v sitcomech hledají něco dosud nepoznaného. 4. série – 70% - Vymodlený návrat, který určitě není pro každého. Koncept propletenosti je doveden na hranici divácké snesitelnosti, některé hlavní postavy působí spíše jako vedlejší (což v pozdějších epizodách nejvíc ubližuje mojí favoritce Lindsay) a Mitchell Hurwitz si pro jistotu rozehrává několik stop pro budoucí počiny. Nové sezóně tak proto chybí ucelenost starších dílů, ale neznamená to, že by s Bluth family nebyla legrace. Jen je zkrátka jiná a velmi, velmi specifická - a s fenomenální Islou Fisher jako novým, téměř již neoddělitelným novým charakterem. 5. série - 60% - Labutí píseň, u níž bylo nejvtipnější čekání na ni a neustálé ujišťování, že se co nevidět začne točit. Tedy to samé ujišťování, které nakonec trvalo několik let. Způsob jejího naservírování ve dvou částech se nakonec ukázal poněkud macešským rozhodnutím, ale to je ta nejmenší starost. Navazování na původní poetiku je totiž plné křeče, za kterou může jak spousta problémů v zákulisí z posledních let, které ani při největší snaze nejdou zcela odfiltrovat (chování Jeffreyho Tambora vůči Jessice Walter, rasista Cross, alkoholem očividně čím dál zničenější Will Arnett). Dlouhodobé linky jsou buď natažené příliš (Fakeblock, zeď, Lucille Austero) nebo zoufale nudné a mám chuť je přetáčet (bohužel víceméně cokoli s Tobiasem). Naštěstí ani tohle smutné trápení nedokáže zabít potenciál vděčných running joků (The Final Countdown je dokonalá, i kdyby byla použitá stokrát) nebo chemii hlavního ansámblu. O to víc mě mrzí násilně roubované flashbacky nebo nepřítomnost Lindsay a s tím související do očí bijící green screen. Arrested se tak loučí po svém rozhodně nejslabším období, které ale nedokáže zničit vzpomínky na původní koncept - a stejně tak nutí diváka posmutněle přemítat, kam až mohl seriál růst, kdyby při svých začátcích dostal takovou šanci, jakou dostat měl. (23.03.2014)

Další nenápadné, avšak geniální dílko - nijak vtírávý, inteligentní a decentní sitcom, který nepotřebuje okatě a křečovitě tlačit na divácké bránice a přesto dokáže královsky pobavit. Síla AD tkví především v charakterech, jejich originalitě a různorodosti, každý je něčím výrazně specifický, avšak i při své ujetosti zůstává věrohodný a přirozený. O nejlegračnější momenty se určitě postará Tobias a k zahození není ani právník Barry jako předobraz Dr. Spacemana z 30 Rock. Dohromady se tato nezaměnitelná rodinka skvěle doplňuje, či naopak konfrontuje v neobvykle důmyslně vypointovaných scénách... 9/10 PS: Bohužel výše uvedené neplatí pro 4. a 5. řadu, které představují comeback spíše s hořkou pachutí v ústech... (07.11.2009)