Je tu ještě zítřek
C'è ancora domani
There's Still Tomorrow
There's Still Tomorrow
Réžia:
Paola CortellesiKamera:
Davide LeoneHudba:
Lele MarchitelliHrajú:
Paola Cortellesi, Valerio Mastandrea, Romana Maggiora Vergano, Emanuela Fanelli, Giorgio Colangeli, Vinicio Marchioni, Francesco Centorame (viac)Obsahy(1)
Delia je manželka násilníckeho Ivana a matka troch detí. Manželka a matka. Toto sú role, ktoré ju definujú, a Delii to stačí. Je druhá polovica 40. rokov, a Rím, kde žije Delia so svojou rodinou, je zmietaný medzi dvoma pólmi – na jednej strane bieda, ktorá tu zostala po práve skončenej vojne, na druhej nový vietor prichádzajúcej liberalizácie. Celá rodina je nadšená z blížiacich sa zásnub ich milovanej najstaršej dcéry Marcelly, ktorá dúfa, že sa rýchlo vydá za dobrého chlapca z buržoáznej triedy Giulia, a konečne sa zbaví svojej trápnej rodiny. Delia nechce nič viac, ako má, prijíma svoj osud tak, ako jej bol daný, a jediné, po čom túži, je dobré manželstvo pre svoju dcéru. Ale príchod tajomného listu jej dodá odvahu zahodiť vopred určené plány a predstaviť si lepšiu budúcnosť nielen pre Marcellu, ale aj pre seba a iné ženy. (Filmtopia)
(viac)Recenzie (5)
Fantastické a svieže spracovanie témy povojnového Talianska...film sa s divákom výborne zahráva - od smiechu, cez neskutočne napätie, až po slzy. A ten záver je úplne bezchybný! ()
Nesporne ide o výbornú filmárčinu s prekvapivými momentami a zaujímavou hudobnou vsuvkou, avšak osobne som sa neubránil občasnej nude. Miestami to bolo sarkasticky vtipné, ale len minimálne. Skôr ide o depresívne smutnú sociálnu drámu. Samotný záver filmu ma prekvapil. Očakával som úplne čosi iné, niečo s ušatým automechanikom. Nad tri hviezdičky sa bohužial nedostanem i napriek tomu, že som cítil skutočný cit a emocie vložené samotnou autorkou do filmu. ()
Jako by se ve 40. letech mezi tvůrci fenoménu zvaného neorealismus objevila režisérka, která podobně pronikavě zachytila poměry zdecimované poválečné Itálie, jen se svěžím uplatněním praktického a emancipovaného ženského pohledu. Paola Cortellesi ve svém debutu i magnaniovsky živelném ztvárnění hlavní role takřka dokonale dosahuje této iluze a nabízí úchvatnou poctu mojí srdcové kapitole filmové historie. Její suverénní pohyb mezi veristickým zachycením dobových reálií, humornou vyřídilkou a bezprostředně rezonujícími emocemi (vyjadřovanými i skrze organicky zapojené hudební vložky) je zkrátka odzbrojující. Úděl žen, které se musely na troskách poraženého režimu pořádně ohánět a přitom našly prostor, aby umocňovaly vlastní hlas ve společnosti, nemohl dospět ke krásnějšímu a upřímnějšímu smeknutí pomyslného klobouku. Amsterdam, půvabné kino Rialto. ()
Snímek Je tu ještě zítřek je ideálním materiálem, trpíte-li jako já touhou vidět v kině v zahraničí film - ale pozor - v jazyce, který neovládáte. Zadařilo se mi hned x2 - originální znění v italštině s žabožroutskými titulky. Poštěstí-li se vám někdy obdobná situace, neohroženě jděte do toho. Neb italština - přesněji řečeno italský projev - je se vší svojí intenzivní nonverbalitou tak návodnou záležitostí, že nebudete ztraceni, i když běžně i u pizzy pollo googlíte, čím že to bude obložená. Vzhledem k výše přiznanému nemůžu vychválit dialogy, nemůžu říct, že tam padaly super vtipy a že při vážných hovorech mě úderná volba slov špendlila k sedadlu. To jednoduše nevím. ALE můžu s čistým svědomím říct, že přesto jsem se zasmála, přesto jsem byla napjatá, přesto jsem hlavní hrdince fandila. Delia AKA Paola AKA ta, co má po výrazovém tanci modřiny, si mě bez větších škobrtnutí vedla za ruku k cíli, ač slova mi chyběla na to, abych předem věděla, co v něm na nás čeká (a nebo to byl záměr a nevěděl to nikdo v sále, včetně Giacoma a Jacquese?!). A hele - tipovala jsem něco jiného. A hele - přesto nebyl wow efekt o nic menší! Hvězdičku odmazávám za některé pro mě nedobře využité/vyhrané vedlejší postavy. Jinak jsem spoko. P.S. Kdo v Paole nevidí starší verzi Terezy Dočkalové, zaslouží si zakopnout s tácem plným zákusků. ()
Film, na který je lepší jít absolutně nepřipraven. Ten konec a hra s divákem je absolutně geniální. Rozhodně jeden z nejlepších italských filmů, který kdy vznikl. Tržby v Itálii to dokazují. Paola Cortellesi je před kamerou i za kamerou famózní. Ta kombinace černobílého obrazu a děje z 40. let se současnou hudbou byla neskutečně osvěžující. ()
Súvisiace novinky
XI. ročník MittelCinemaFest
V Praze se opět zvedá opona MittelCinemaFestu, středoevropského festivalu současné italské kinematografie, který se v České republice koná již pojedenácté a jehož projekce probíhají od 30. listopadu… (viac)