Pieseň lásky samotárky

Po dlouhé době jsem, viděl film, ve které Travolta zahrál naprosto skvěle napsanou roli, snad i jemu přímo na tělo. Byl opravdu skvělý, což se dá říct i o tradičně vynikajicí Scarlett Johansson, která sice moc na 18 nevypadá, ale to vůbec nevadí. Hodně se mi tu líbil i Gabriel Macht, i když hrál třetí housle, jeho role byla zajímavá. Režie Shainee Gabela se vám nic nesnaží vnutit, spíš nabízí příjemný film, tak trochu Allenovského typu, kdy se tempo filmu nikam neřítí a vše je, jak má být. Včetně závěru. (06.01.2010)

Možná bylo bývalo rozumější pustit si nějaké náladové country rádio, co eliminuje přívaly zbytečných slov, protože v obrazech, kde pohled na Scarlett Johansson je po hudbě druhou, a taky poslední příjemnou složkou, neboť zneuznaní opilci, citující ze stokrát přečtených děl, hned potom, co se ráno co ráno vyprovokují dávkou vodky k mizernému životu někde tam, v New Orleans, kde se zastavil čas, mě nedojímají, a ani toho jediného žádoucího klišé, z jinak zde hojně využitých, to jest pořádné muchlovačky, která se při chemii mezi Scarlett a Gabrielem Machtem vysloveně nabízela, jsem se nedočkala, takže... (04.10.2013)

Neprávem zapomenuté drama, ve kterém se setkávají dvě herecké generace - talentovaná a krásná Scarlett Johansson a spolu s ní vyhasínající John Travolta, který mě svým nevšedním výkonem velmi příjemně překvapil (kdo by to do něj jen řekl). Samotný děj filmu je velmi komorní, s velkým důrazem na psychické proměny postav, kde zapomenuté šrámy minulosti opět vyplouvají napovrch. Takové typy filmů je můžu, proto odpouštím i zbytečně natahovaný závěr, ve kterém se nestane nic, co bychom už dopředu neočekávali. 8/10 (24.10.2009)

Zpočátku se mi vůbec nedařilo naladit na tu správnou vlnu, bránila mi v tom hlavně moje úvodní antipatie ke 2 životní-moudra-trousícím vagabundům. Pak mi však začali být pomalu ale jistě sympatičtí, já konečně pochopil proč jsou takoví jací jsou, příběh obsahující i jemný humor mě čím dál víc bavil a jeho lidskost si mě, přiznávám, docela podmanila (i když místy se nemuselo tolik tlačit na pilu). Krom příjemného pocitu z filmu si odnáším i zážitek z herecké konfrontace JohanssonXTravolta, který byl také moc fajn. Za mě to budou slabší 4*. „Vždyť o nic nejde. Lorraine si asi myslela, že chci bydlet v tomhle chlívě s párkem cizích kořalů. Jste snad alkoholici, nebo ne?“ – „Ale nejsme cizí!“ (07.09.2014)

Zklamání. Film se potácí od deprese ke smutku, od alkoholu ke knížkám, od mudrování k filozofování, ale samé záplavě slabých a chladných emocí jsem bohužel nenašel nic, co by mě výrazněji nadchlo, zaujalo či alespoň nenudilo. Tvůrčímu týmu nemůžu upřít viditelnou snahu, ale já to příště radši zkusím někde jinde. (12.02.2008)