Už tu nežijeme

Pro mě to bylo spíš drama, ne celistvě, ale každého jednotlivce. Přesně tak jsem pojímala tento film. Každý z nich procházel nějakou osobní krizí a dalo by se říct, že si nevěděli rady sami se sebou. V každém jsem se trochu našla. Ano, tohle jsou dramata, které mám ráda, ukazují zrcadlově nás za tou obrazovkou, či monitorem. ve své duševní a psychické nahotě. Život nám někdy uštědřuje hodně velké kopance, na kterých, když už k tomu dojde, bychom měli vyrůst, ale ne vždy se to daří. "Čas od času se dráhy našich životů řítí dolů a je jen na nás vyhmátnout ten správný bod obratu. Životní pády v sobě skrývají cenné informace pro další léta". (01.07.2016)

Americký nezávislý film zpravidla poznáte podle toho, že se v něm řeší nedořešené rodinné vztahy, dospělí lidé po sobě křičí kvůli jiným dospělým lidem, všichni všechny strašně nenávidí a přitom se vlastně milují a celé je to stejně jenom o sexu a penězích. Méně známí herci v podobných filmech účinkují, aby se stali známějšími, ti známější, aby nám dokázali, že umí také hrát, nejenom se usmívat do objektivů fotoaparátů. Právě snaha něco dokázat je vlastní snímku Johna Currana. Spočívá v tom jeho největší síla i slabina. Snahou o co nejsyrovější zachycení rozpadu dvou manželství připomíná nějakou evropskou „intelektuálštinu“, akorát zde jde více o tělo než o duši. Evropská „intelektuálština“ to ovšem není, pouze jí chce být, což je nejpatrnější na „hlubokých“ scénách, kdy hlavní hrdina běží lesem, do toho vidíme prostřihy na jeho soulož s milenko a slyšíme znepokojující hudební tóny. Způsob, jakým Curran příběhu dodává hloubku není ani trochu nápaditý a ačkoliv natočil přesně takový film, jaký se od amerického „nezávisláka“ očekává, je to film chladný, odtažitý a pohřbívající veškeré umělecké ambice paradoxně přílišnou ambiciózností. Asi to má působit sofistikovaně, režisér mne však nedokázal přesvědčit, že si takto na něco sofistikovaného jenom nehraje. Ne všude platí „méně je někdy více“, ale zrovna u podobného námětu nepochybně ano. Kéž by tvůrci zůstali u metafory se semaforem, coby věcí či pocitem, jenž nám brání pokračovat v bezstarostné cestě životem. A okamžitý rozjezd nemusí být vždy tím nejvhodnějším rozhodnutím. Curranovi by neuškodilo, kdyby více důvěřoval svým hercům a nabídnul jim více scén „zadumaně sedících a mlčících“, jejichž síla by pak rozhodně nespočívala v intenzitě křičených vět. Přitom všechno, co herci měli zahrát, zahráli skvěle. Hlavně obě ženské představitelky; „Lynchova herečka“ Laura Dernová má však stejně jako Naomi Wattsová tu nevýhodu, že její postava je příliš nevýrazně napsaná a nejspíš ani nebudete vyvíjet nějakou snahu, abyste si jí zapamatovali. Kolik podobně nešťastně zamilovaných žen jsme již mohli vidět? Desítky? Stovky? Naprostým vyredukováním výstředností se postavy sice stávají věrohodnějšími, avšak zapomenete na ně bezprostředně po zhlédnutí (tuto vět bych prosil vytesat na svůj náhrobek :). Už tady nežijeme (proč taky) se utápí v šedi nevýraznosti po stránce obsahové, stejně tak formální. Není to film nezdařený, ví, co chce říct a říká to globálně stravitelným způsobem a navíc… na Naomi je opravdu moc pěkný pohled (čím to, že jsou všechny Australanky tak krásné a talentované?). 70% (29.10.2007)

Tento snímek si nechávám na pozdější dobu, kdy konečně dospěji k názoru, že jsem schopný pochopit komorní drama a ještě k tomu navíc nezávislé. Poněvadž jsem na rozdíl od kolegině Charlosiny již mnoho let v manželském vztahu a úděl ženy v domácnosti (tedy té své) mám do podrobna prostudovaný, nemám odvahu tu "vztahovou partnerskou výpověď" shlédnout. Nu, ... možná až v penzi, ale to je ještě daleko. :-) (23.07.2008)

Dala bych víc, ale mohlo by to někoho přimět se na tenhle film kouknout - a to bych nikomu nepřála. Máte-li depku, ještě se vám zkvalitní, nemáte-li, hupnete do ní. Že já si raději nečetla noviny - třeba o tom, jak proruští separatisti na Ukrajině odvážejí kamsi trosky havarovaného ptáčka ... é - totiž letadla... a na místo havárie nepouštějí žádné cizácké mezinárodní vyšetřovatele, asi aby tím podpořili fakty svoje tvrzení, že boeing sestřelili Ukrajinci... Sakra, není v tom nějaká logická chyba? Anebo "ministr" Strelkov (odborník přes čerstvost mrtvol) - co tvrdí, že cestující jistě už byli několik dní mrtví, než s letadlem havarovali - nekoukal on se náhodou nějak moc náruživě na seriál Sherlock? Jo. Připadala bych si jako v blázinci, což by mě jistě rozveselilo.... (21.07.2014)

Film, který velmi věrohodně vychází z rozdílné psychologie čtveřice postav a rozehrává s nimi na první pohled banální hru na manželskou nevěru, která ovšem nesměřuje k žádným klišé. Skoro to vypadá, že se nám snaží říci, že nevěra může být lékem na manželské problémy, ale jen dokud se k ní člověk nepřizná. Pak idyla imploduje a některý ze vztahů se zhroutí. U každého z podváděných / nevěrných to ale může být jiný vztah. Žádná z postav není černobílá a nic tak jednoduchého jako rozdělení na hajzly a dobráky tu nehledejte. Takový malý nenápadný film, ale byla by škoda ho nevidět... a trochu se nezamyslet. (30.07.2010)