Hranice života

Perfektní atmosféra plná paranoie, strachu, tajemna a zmatků podpořená skvělým soundtrackem. Dávám prakticky neutrální hodnocení, protože i když mě film pohltil a nedovolil mi po celou stopáž vydechnout, čekal jsem, že mi vyvrcholení na mostě poskytne alespoň nějaké odpovědi, ale jak to tak bývá u podobných filmů, stal se pravý opak. Ústřední linii jsem pochopil po svém a možná nesprávně, vedlejší (Henryho otec) pak téměř vůbec. Vizuální stránka plná kamerových hrátek však stačí v mém hodnocení takhle vysoko, přestože závěr moje nadšení trochu zchladil. (24.04.2006)

SVĚT JE JEN ILUZE…. Kamera, střih i hudba vytvářejí paranoidní atmosféru. Samozřejmě spolu s příběhem. Pohybujete se v jiném světě, nevíte KDE a KDO jste. Nechápete, tušíte, ale nejste si jistí. NIČÍM a NIKÝM. A přitom je to tak prosté. M.Forster si s námi hraje. A jde mu to moc dobře! Přijímám jeho hru a bez filozofických myšlenek jsem schopen konzumovat a bavit se na zajímavých hereckých výkonech, scénáři a hlavně netradičním zpracováním. Jde zde KONEČNĚ o něco jiného. A MOC ZAJÍMAVÉHO… (17.03.2008)

Od doby kdy pacient přišel k psychiatrovi jsem nedokázal z obrazovky odtrhnout oči. Celou dobu jsem sledoval jak se děj odvíjí, abych nakonec pochopil, že je to vše jinak než se to zdá být. Konec byl naprosto geniální a já jsem ještě dlouhou dobu přemýšlel nad tím co jsem sledoval až sem si to musel pustit znova abych opravdu pochopil. Zde je potřeba sledovat každou debatu, každou větu toho co se mezi pacientem a psychiatrem odvíjí, aby jste vlastně přišli na to kam tím autoři směřovali. Spíše 4 1/2 hvězdičky. (16.07.2006)

Začínám přicházet na chuť filmům Emana McGregora, jehož poslední filmy mě zaujaly, jak BIG FISH, THE ISLAND a teď STAY. Ale k filmu, který je opravdu zamotaný jak časově tak dějově. Hlavní hrdinové nemůžou rozeznat co je skutečné a co ne, vás film stáhne sebou a nevíte to také, trápí vás to a štourá v hlavě. Čekáte na další a další scénu, která je vám podávána jako jedna indicie za druhou a vy se to snažíte spolu s doktorem Samem dát dohromady. Zjistíte, že čas neplyne tak jak by měl a některé věci se opakují, některé dny se opakují, stejně tak lidi které Sam potká. Nevíte co je pravda a co skutečnost, jste z toho zamotaní a doufáte, že se vše vysvětlí. Ale máte na to čas do soboty do půlnoci ( toho filmového ). Tím jste stresováni a nedokážete se koncentrovat, všechny scény berete jedním dechem a vůbec, zapomenete na všechny vaše problémy, zapomenete že se díváte na film. Konec mě ale ještě více zamotal, vrátil se prakticky na začátek filmu, takže vše začíná nanovo, ale úplně jinak, takže život poběží dál, ale zcela jinak pro všechny kteří se motali kolem bouračky …. (06.11.2006)

Ha, tyhle surrealistické hříčky já můžu. Už jenom proto, že jsou většinou vizuálně mimořádně vynalézavé a zajímavé (třeba o střihové složce tohohle snímku by se dala napsat pěkná esej). Přirovnání k Lynchovi určitě sedí, už jenom proto, že je film (IMHO) interpretovatelný podle nimlich stejného klíče jako Davidovo Mulholland dr. To ale nezamená, že by ho Forster nějak vykrádal, rozhodně ne formou. Je sice fakt, že na Lynche v těchhle psycholgických mystifikacích ještě nemá (některým scénám chybí ta správná , "lynchovská" šťáva), ale kdo má, že... Atmosféra je příjemně mrazivá, narace čím dál zamotanější a realita se čím dál víc roztéká. Hodně mi taky pomohlo herecké obsazení, Ewan a Naomi patří k mým vůbec nejoblíbenějším hercům, a i když se nijak extrémně nevytáhli, rozhodně se nemají za co stydět. Nejvíc tu tedy vynikne Ryan Gosling, kterému Forster svěřil herecky nejvděčnější postavu, psychicky zničeného Henryho. Užil jsem si to a vůbec se nebudu bránit druhému chodu. 70% (17.06.2007)