Rumový denník

Taková polokomedie, ze které ta nasáklost rumem skutečně srší. Velká pochvala patří filmovým architektům, kteří vybrali skutečně dokonalé lokace, další pochvala kostymérům, kteří se postarali o dokonalé a stylové retro. Ústřední duo se tak mile posouvá dějem a když už čekáte, že přijde vyvrcholení, přijdou titulky. Nicméně není to jedno? (02.02.2012)

Opilecké žvásty, historky a úlety mi nikdy moc neříkaly, takže tohle mě zcela minulo. Už roky jsem neviděl tak absolutně prázdný a nudný film, který by byl tak důsledně o ničem. Dvě hodiny krystalicky čisté nudy, během nichž se nic nestalo a ještě po hodině nebylo jasné v čem má spočívat zápletka, která se navíc nakonec v tom balastu zcela utopila. A čekání na vtip, záblesk humoru nebo něco co bych mohl označit jako zábavné bylo stejně zoufalé jako marné. (10.04.2012)

Z rumovému deníku je velmi dobře cítit atmosféra Portorika, alkoholu, nádherných pláží a velký rozdíl mezi chudou a bohatou třídou. To vše je nenásilně podáváno a celkem dobře vystiženo. Každopádně filmu chybí šmrnc, ale i tak to byla příjemná oddechovka. Bohužel některé scény jsou předčasně zakončeny, a některé jsou zase zbytečné, což mi přijde škoda. Nejvíce mi ale vyrazila dech Amber Heard u které jsem hltal každý záběr a také škoda že se zde naplno neukázal Deepův šarm a charakter, který umí zahrát bravurně. (20.02.2012)

V piatok skončil megaproces medzi Johnnym a Amber. Netrpezlivo sa teraz čaká na rozsudok o tom, či je alebo nie je #metoo honom na čarodejnice, a ja som sa rozhodol vrátiť sa na začiatok, kde všetká tá romantika začala. A Amber tu vyzerá vskutku jak reklama na ejakuláciu, ale čo ma prekvapilo, že medzi nimi ani vtedy nebolo cítiť žiadnu chémiu.  Ps: Díky za doporučenie MontyBrogan. ;) (29.05.2022)

Očakávanie je jednou z mala vecí, ktoré zabíjajú film v očiach diváka. Ale aj napriek tejto hrozbe, ktorá nad nimi visí, sa nimi nechávame( do značnej miery) viesť. Hunter S. Thompson patrí k tým spisovateľom, ktorý vytvorili nový druh písania. Nazýva sa Gonzo žurnalistika a spočíva v tom, že si sadnete doprostred nejakej tej revolúcie, prevratu, demonštrácie, alebo obyčajného závodu áut, alebo bitky kohútov - zapálite si cigaretu a bušíte do stroja, dokým z neho nevylezie článok. Nesmieme zabudnúť, že na to aby boli slová autentické a krvavé musíte mať v sebe nebezpečné množstvo alkoholu a halucinogénov. Toto dotiahol do dokonalosti Ellisov Transmetropolitan. Johnny Depp sa nám predstavil v diele tohto autora - respektívne v jej filmovej adaptácií Strach a hnus v Las Vegas. Ten film sa stal kultovým a všetci fanúšikovia ľahkých drôg si ho vzápätí obľúbili. Ťažko povedať či som očakával pokračovanie. Ale každopádne som očakával niečo, čo ten film nie je. A pritom som bohužiaľ prehliadol to v čom je dobrý. V prvom rade si treba ujasniť, že drogy a alkohol nie sú v tomto filme až také dôležité. Je to skôr o akomsi hľadaní morálky, ktorá je zakopaná kdesi veľmi hlboko v hlavnom hrdinovi. Film má pomalé tempo, ktoré mu ale v zásade neubližuje. Vďaka tomu vás pomaličky vťahuje do exotického Portorika, kde sa miesi špina s krásou. Celé je to podfarbené Portorikánskou hudbou. Aj keď film nerieši nejaké veľké otázky a obsahuje až neuveriteľne málo dramatických scén, nedá sa o ňom povedať, že je zlý. Tá miera prirodzenosti s akou sa Paul dostával od začiatku príbehu po koniec vám ani na jednu sekundu nedovolila pochybovať, že sa tie udalosti skutočne stali. A to je vlastne hlavnou doménou tohto filmu. Možno sa nejedná o svetoborný film, ale rozhodne je to pohodová jazda, ktorá ma veľmi veľa svetlých miest, ktoré som akosi nedokázal všetky precítiť. Preto tie tri hviezdy. (15.12.2011)