Nebezpečná rýchlosť

Neskutečná jízda v režii mistra kamery, Jana De Bonta. Jeho jednoznačně nejlepší film, od kterého se už jeho kariéra režiséra rychle propadala. Odrazovým můstek pro dvojici hvězd Sandry Bullock a mého oblíbence Keanu Reeves. Tempo je vražedné, film nezastavuje ani na okamžik stejně jako autobus. Z dnešního pohledu je to čistokrevná jízda, na kterou dokázal jen málo kdo podobně navázat a už vůbec ne De Bont v druhém díle, který je oproti prvnímu jen slabý odvar bez Keanu Reevese, originality, kvality a tempa. Škoda jen, že se o tomto filmu nemluví častěji, protože si to zaslouží a je na piedestalu akčních filmů... (20.06.2004)

Jeden z nejzběsilejších režijních debutů 90. let. Řemesla dobře znalý Jan De Bont se nepouští do žádného složitého vyprávění, nenimrá se v psychologii a motivacích, minulost postav a vztahy mezi nimi zohledňuje jen minimálně. Od prvních do posledních minut (v tomto případě bez nadsázky nebo přehánění) se řídí plnou rychlostí vpřed. V podstatě přitom jen velmi šikovně spojil tři akční sekvence, které variují stejné, v základě krystalicky béčkové schéma – lidé se snaží ve zdraví dostat z rychle se pohybujícího objektu (výtah, autobus, metro). Sázky stoupají (na postavách nám záleží stále víc), rychlost je zvyšována (snižována z logiky věci ani být nemůže) a bezprostředně po překonání jedné překážky se objevuje další, horší té předchozí. Keanu Reeves a Sandra Bullock jsou oba sympatičtí a skvěle sladěni, Dennis Hopper předvádí jednoho ze svých nejlibovějších psychopatických zmrdů a trochu do počtu tu je akorát Jeff Daniels, na jehož postavu zřejmě zapomenete dřív, než naběhnou závěrečné titulky. Natáčení převážně v autentickém prostředí, jen s minimální výpomocí CGI (skok daleký), miniatur (vykolejení metra) a zadní projekce (bitka na střeše vlaku) filmu hodně prospělo a řekl bych, že i po mnoha dalších letech dokáže zvýšit hladinu adrenalinu spolehlivěji než nynější akce, natáčené převážně před modrým/zeleným pozadím. Přes zdání jednoduchosti jde o jeden z nejlépe zkonstruovaných akčních filmů deváté dekády, s průběžně stupňovaným napětím a nepolevujícím tempem. Z filmů mého dětství jeden z těch, k jejichž opakovanému sledování se hrdě hlásím. 90% Zajímavé komentáře: Oskar, tron, choze, dopita (02.04.2008)

Scéna s výtahem nebyla nikdy napínavější a mhdéčkový autobus nejel nikdy tak rychle a zběsile. A i když se mu do cesty staví automobily, kočárky, záludné zatáčky a brutální prasárna v podobě děravé dálnice, cestující mohou být v klidu, protože labyrintem těchto nástrah vedou autobus šikovné ruce Sandry Bullock a chladnokrevně hbitý úsudek Keanu Reevese. Udržet rychlost vozidla nad 50 mil/h by jednoznačně zvládnul Milan Baroš, ten teď lítá mezi Lyonem a Ženevou ještě tři a půlkrát rychleji. A film uhání kupředu podobným tempem, pořád se něco děje a divák nemá možnost se nudit. Škoda, že mi nesednul samotný závěr v městské podzemce, při této scéně se mi vždy vybaví Simon Phoenix a jeho hláška (pozor, spoiler): "Víš, já bych ztratil i hlavu, kdyby to šlo." Simone, jde to, Dennis Hopper by o tom mohl vyprávět! (konec spoileru). Velmi zábavných a efektních 80%. 30 miliónů dolarů(rozpočet)/350,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (19.11.2007)

Adrenalinová extáze po celé stopáži 120 minut v nevídaném tempu. Keanu Reeves jako hlavní představitel, slušně zahraný jen ten scénář mu moc nedovolil. Nonstop akce, kde nechybí rozžhavené pneumatiky, vůně motoru, adrenalinu a explozivní výbuchy. Jan de Bont nasadil vysokou laťku na celovečerní sexy strhující podívanou. Bullockové to sekne (hlavně) v podpatkách. (09.02.2012)

Howard Payne má rád bombičky a tak se rozhodl, že si před důchodem přivydělá vydíráním nějakou tu babku ze státní kasy. Jeho akci mu však překazil dumavý člen zásahové jednotky Jack Traven. Paynea tato skutečnost nechala poměrně klidným, pouze do svého dalšího plánu zapracoval kromě financí i pomstu Jackovi. Proto Jackovi ukázal, jak vypadá detonací na kationty a anionty rozložený autobus a sdělil mu, která linka bude další na řadě. Superman Jack vstupuje za jízdy do spěchajícího busu a doprovázen obdivnými pohledy svých kolegů, děkovným pláčem spolucestujících i sexuálním pokukováním náhradní řidičky Annie, se pouští do souboje, jehož vítěz se pozná podle hlavy pevně usazené na krku. (22.09.2009)