Fantóm opery

Začneme naprosto nejočividnějším a nejpříjemnějším faktem - Emmy Rossum je úžasná Christine Daae, její dívčí hlas zní snad ještě lépe než samotná Sarah Brightman, castingu vůbec byla věnována velká pozornost, jediné chybky či snad režijní invence (ještě spíš přehmaty) jsou patrné v oblasti věku protagonistů. Jediný, kdo má slabší chvilky (a to ještě pouze pokud jste zvyklí na klasickou divadelní verzi se školenými pěvci) je Gerard Butler, který je ale charizmatický dost a dost, abyste mu nějaký ten pěvecký lapsus odpustili (ano, jsem heterosexuál;)). Joel Schumacher kolísá kdesi mezi věrnou konverzí dokonalosti a svou typickou barevnou šíleností, a aby to nebylo málo, občas to prokládá naprosto nevhodnými vsuvkami, které od toho co patří do původního muzikálu, s přehledem odlišíte. Na jedné straně úžasný vstup, předehra, dražba v roce 1919, proslov perfektního licitátora, rekonstrukce Opery do její původní krásy za doprovodu hřímavých varhan a orchestru (milovníkům hudby zaručujeme husí kůži;)), mumraj v zákulisí při generálce, okázalé ukázky vysokého rozpočtu, a pak děsivá barevná přeplácanost Hannibala, která vás tluče do očí, i když vším prostupuje Webberův Fantom Opery a Minnie Driver je dokonalá namyšlená subreta, stejně jako je Emmy Rossum překrásná víla s andělským hlasem. A během filmového půldne (reálného času několik vteřin, v polovině árie se přenášíme přímo do třetího dějství premiéry) se celá ta výprava změní, a nikde po ní není ani památky. Úlet. Maškaráda a její umělá choreografie - další úlet. Nebýt té hudby, HUDBY, byl by dojem děsivý. Ale i na takové výpravě se najdou naprosto nepochopitelné trhliny - Fantomovo doupě, hřbitov, střecha Opery, vše nevěrohodné až na půdu. Ale naprosto nejrušivěji působí Schumacherovská vizuální masturbace při duetu Raoula a Christine v kapli před premiérou Dona Juana Triumfujícího. Neplatí, že režisér nadále pokračuje ve smutné úměře - větší příležitost (rozpočet), větší provar. Nutno podotknout, že i přes rušivost některých scén mě ani jedna z nich nenudila. Stopáž by sice mohla být o něco kratší, ale nuda opravdu nehrozí. Jde přece jen především o hudbu, a ta je DOKONALÁ, i kdyby trvala čtyři hodiny, nejen dvě a půl. Když se bavíme o filmu jako celku, necítím to sice až tak jednoznačně, ale v zájmu popularizace podceňovaného díla dávám 80% a můžu klidně spát. (20.02.2005)

A tak skvěle to začíná! Fajnová režie, luxusní výprava, dynamická kamera a hlavně tahák večera - FANTASTICKÁ Webberova hudba. Jenže hořké procitnutí z prvotního okouzlení příjde asi po třiceti minutách, což je vzhledem k tomu, že od té doby zbývá ještě dalších 110 minut, sakramentský průser. Hudba je samozřejmě pořád užasná a vzbuzuje silné emoce, jenže zbytek zpočátku luxusně vypadajícího pozlátka se taví a odtéká do kanálu. Vizuál se propadne do kýče, cit pro choreografii si bere dovolenou a do kytek míří i celá Schumacherova režie. Je mi líto, ale ten film je až na pár světlých výjimek nudný brak. Raději si poslechněte soundtrack a obrazy si přehrávejte jen ve své fantazii - určitě budou nápaditější a krásnější, než ty filmové. (11.10.2007)

vidím tři základní nedostatky, tím prvním je to, že nejlepší píseň přijde v podstatě na začátku filmu (nehledě na to, že geniální verze v předělávce od Nightwish je pod mojí kůží zažraná opravdu dosti a pořád jsem musel porovnávat rozdílnost), druhou pak je absence něčeho, co jsem si výrazně pamatoval z obrazu, žádná scéna mě po vizuální stránce neuchvátila. Třetí a největší mínus je pak Gerart Butler, který dle mého tupého soudu nedosahuje kvalit kterými by měl Fantom Opery oplývat (obzvláště hlasově je na tom nedobře, navíc postrádá charisma tvora z temnot, bytosti ze stínů, které musí být Fantomou přirozenou součástí) (30.01.2013)

Po prvním zhlédnutí jsem neváhal a dal 5*. Nicméně, nyní po druhém skouknutí a zejména již při srovnání s divadelní verzí 2011 musím zkrátka jednu hvězdičku ubrat, nemohu hodnotit totožně. Film poskytuje jisté možnosti jaké divadlo nikoli, zejména co se týče exteriérů a zákulisí, i hlavní představitelé mají své charisma a půvab (mladičká Christine), ale celkový dojem prostě není tak ohromující jako u verze 2011, rovněž pěvecké výkony jsou u této filmové verze přecijen o jeden level slabší než u té výroční divadelní, tam ty hlasy opravdu lomcují barákem :-) Uděluji poctivé 4*, ovšem verze 2011 má u mne minimálně 5,5* :-) (27.07.2015)