Collateral

COLLATERAL byl první film, který jsem od Manna viděl a musím přiznat, že mě pokaždé dokáže přikovat k sedačce, stejně jako porpvé. Michael Mann má totiž obrovský talent, kdy dokáže úžasným způsobem vtáhnout diváka do děje a COLLATERAL je bezpochyby jedním z těch filmů, které to umí. Tady totiž nejde jen o prolnutí osudů dvou odlišných lidí, ale také o podivnou hru náhody, která je právě v tomhle snímku vykreslena s úžastnou precizností a nutí vás všimnout si jí i kdyby jste nechtěli. Herecké výkony (jak hlavní tak i vedlejší) jsou jak už u Manna bývá zvykem vynikající. Tom Cruise mě v podstatě začal pořádně zajímat až právě po COLLATERALU, kde perfektním způsobem ztvárnil zabijáka, který má jakýsi pokroucený smysl pro morálku (pochybuju, že Cruise někdo v takové roli čekal). Jamie Foxx také není špatný jen jsem chvílemi měl pocit, že se do role nedokázal vžít tak dokonale jako to dokázal Cruise. Tenhle snímek je navíc zvláštní tím, že jako jeden z prvních použil digitální kameru v takovém měřítku. Bylo to zvláštní, ale překvapivě rychle jsem si na to zvyknul, protože některé z úchvatných záběrů (hlavně v temné budově na konci filmu, kdy jediné světlo pochází z okolních mrakodrapů a pouličních lamp o několik pater níže) by jiným způsobem prostě nešly natočit. Nesmím ještě zapomenout na výbornou hudební složku, která dokresluje úžasnou atmosféru filmu, ať je to instrumentální doprovod Jamese Newtona Howarda, nebo hudba ostatních interpretů. No a co se mi nejvíc zarylo do paměti? Asi poslední záběr na odjíždějící vlak metra, ve kterém je zobrazena pomíjivost a zbytečnost lidského bytí. (16.08.2006)

Jedna >noc na zemi< - pardon - v L.A. - mohla Maxovi hodit sedm stovek, ale na tomhle ritu se hned zpočátku cosi domotalo a Max prožije nejbizarnější šichtu své dročkařské kariéry... Dlužno přiznat, že Tom Cruis hraje svoji roli bezcitného nájemného zabijáka Vincenta opravdu impozantně, byť svým filozofováním je poněkud občas otravný. Ale to už tak asi musí být, tyhle berličky v mainstreamových amerických klišoidních akčních thrillerech... Jen tak si zacituji: "...zkřížený osudy, kosmická náhoda..." ...blablabla blablabla... Jojo, těch křížení a náhod je ke konci už nějak zbytečně moc, film ztrácí na dechu a předchozí >uvěřitelnosti< a věrohodnosti děje. Jakoby režisér za každou cenu chtěl už tuhle akci ukončit a mohl se pustit do další stamilionové rutinní práce... Škoda. Nebýt té poslední zhruba pětiny, mohlo to být snad i za pět hvězd... (12.03.2006)

Hodně atmosférická záležitost připomene svým pojetím Nelítostný souboj a hudbou Insidera (mimochodem, hudba je NAPROSTO vynikající). Snímek se ani na minutu nezastaví a oba herci v hlavní úloze podávají, ač v jiných charakterech, než na jaké jsme u nich zvyklí, přesvědčivé výkony a jsou si důstojnými protihráči. Konečných 20 minut je sice krapítko klišé, ale i tak neskutečně napínavé. Vzhledem k tomu, jak je film perfektně natočený a jak moc se ve mně zapsala scéna s vlkem, nemohu jít pod pět hvězdiček... (09.09.2004)

|| Scenár: Stuart Beattie, Michael Mann, Frank Darabont | Hudba: James Newton Howard | Produkcia: Michael Mann, Julie Richardson | Distribúcia: DreamWorks, Paramount Pictures | Rozpočet: 65 miliónov $ | Tržby: 217,764,291 $ || Možno je to len touto nocou, možno je to tým, že si myslím, že predsa len niečo znamenáme v univerzu. Mne sa to fakt páčilo. Malo to šmrnc. Prekvapilo, šokovalo, a nenudilo. Čo viac môžeme potrebovať? Kultovosť? Každý večer to nemôžeme chcieť od plátna. (11.11.2008)

Malinko zklamán. Mann je machr, jako režisér se nevtírá a myslí mu to. Ale tady se do hry až příliš často zapoujují nelogičnosti, ohraná klišé (natahovaný závěr mě neskutečně vytočil) i pár nelogičností (Jamie mohl párkrát utýct a neudělal to jen z vůle tvůrců, pak ale zariskoval naprosto nesmyslně...). Místy mě hodně rušila digitální kamera, která nepomohla vůbec ničemu a v kontrastu s obrazově lahodnými pasážemi na klasický film, zabíjela kouzlo některých okamžiků. A to se radši nebudu pozastavovat nad tím, že hrdinové filmu pořád dokola mluví o "velkém Los Angeles" a sedmnácti milionech lidí v něm, aby byl příběh nakonec založen na neustálém potkávání hlavních postav. Takovýhle sled náhod opravdu nesežeru. Naštěstí Cruise podle mého předvádí svůj životní výkon, naprosto přesvědčivou a cool studii "oscarových rozměrů" (a to ho nemám fakt moc v lásce), a Jamie Foxx nemá moc času kazit dojem svým neumělým a strojeným tichošlápkem, kterýmu jsem nevěřil ani ten průkaz taxikáře. A pak je tu Michael Mann, který neumí natočit vyloženě blbou scénu. Režisér, jehož mýtické souboje muži proti muži mají cosi hlubokého do sebe. Lehce zklamaných 70%, ale jináč fajn. (21.10.2004)