Život pod vodou

Takovej hodně zvláštní film. Když jsem to viděla poprvý, říkala jsem si: "Co to sakra je?" Několik scén mě pobavilo, ale vzhledem k tomu, že jsem si vůbec nebyla jistá, jestli má být tenhle film braný jako komedie, jsem z něj měla celkem smíšený pocity. Podruhý se mi líbil o něco víc a začala jsem mu přicházet na chuť. A některý hlášky jsou skutečně geniální: "Kde je Esteban? "Sežral ho žralok!" "Je mrtvý?" "Je sežraný!" nebo závěrečné: "Za dvanáct let bude mému dítěti jedenáct a půl." Prostě svým způsobem geniální, ulítlý a skutečně netradiční film. Když objevíte jeho kouzlo, zamilujete se do něj. Když ne, budete jen tupě zírat, jakou blbost to někdo zase vymyslel. Já mu pomalu začínám rozumět... Není to totiž jenom komedie, tenhle film je jaksi melancholický a svým způsobem i smutný. Ale je na každém, jaký pocit si z něj odnese. (30.10.2006)

Nemůžu říct, že by tenhle film u mě vyhrál pětihvězdičkovou dardu, na druhou stranu musím uznat, že Wes Anderson má naprosto skvělý styl zvednout divákovi náladu. A to vlastně jak samotnými postavami, tak hlavně samotným odvyprávěním příběhu. Ten se tváří normálně, ale ve skutečnosti je to jeden velkej blázinec. Což je vlastně moc fajn. Pozitivní nálada se odráží snad od každého, kdo se ve filmu jenom mihne. No a krom toho má Wes naprosto úžasnou představivost, kterou v kombinaci s hraným obrázkem a vhodně zvolenou muzikou vytváří skvělý zážitek. Tady jsem ale úplně nebyl schopný naskočit na tu jeho komediální vlnu. To nic nemění na tom, že po shlédnutí mi bylo vnitřně opravdu moc pěkně. (14.03.2014)

Před Andersonem nezbývá než smeknout, protože tenhle podivný slepenec pseudo-dokumentu, ifantilního dobrodružného déčka a komorního dramatu dokázal udržet pohromadě vskutku s lehkostí mistra. Velice k tomu napomáhá hudba, zejména postmoderně dráždivé překopávky Davida Bowieho do portugalštiny a komorního písničkářství, které mají díky pravidelný prostřihům na muzicírujícího Seu Jorge zvláštní rytmizující dopad na celkově trochu nevyrovnané tempo filmu. Nepominutelným specifikem „Života pod vodou“ je stylizovaná kamera, zejména pak kompozice obrazů, které často připomínají pečlivým naaranžováním postav před objektivem skupinové fotky z deníku cestovatele (nebo výjevy z dětských her na hrdiny – jak vidno, nemá to k sobě daleko). Hlavním tahounem snímku jsou však bezesporu herecké výkony (musela by mi ruka uhnít, kdybych nezmínil fenomenálního Willema Dafoe a zejména Billa Murrayho, který je na pomyslném vrcholu sil!), díky nimž člověk překoná závrať zmatení v úvodních částech filmu a s trochou štěstí si do bizardního akvária Steva Zissoua cestičku najde... Riziko, že mu v hlubinách dojde kyslík, tu je stále přítomné, ale navzdory tomu stojí tenhle snímek za sázku do divácké loterie. (19.03.2005)

Dejte si pozor, tady se může stát naprosto cokoli. Naštěstí většina zvratů není Deus ex machina, ale vyplývají z logiky příběhu. Líbí se mi ten "jemně" mystifikační tón, zároveň pocta fenoménu JYC (ostatně zmíněno i v titulcích). Stejně jako v Moonrise Kingdom, Anderson si mě nejvíc získává tím, že pokud ve filmu někdo položí otázku, třeba i infantilní nebo nesmyslně vypadající, ten, komu je položena, odpovídá seriózně a nejpoctivěji, jak dokáže. I kdyby se ptalo dítě nebo člověk, kterého nenávidí, nebo v situaci, kdy by se dal odbýt. (10.11.2012)

Neuvěřitelná mozaika žánrů - dokument, drama, akce, komedie, absurdita, líznutá špetkou fantasy a v neposlední řadě také rodinný film (ústřední to téma Wesových snímků) - je dohromady držena v první řadě brilantní režií a scénářem Wese Andersona, lví podíl na výsledném efektu filmu mají však i všichni herci - od zbožňování hodného parchanta Billa Murrayho přes milou Cate s perfektním anglickým akcentem až po poetického Willsonova gentlemana. Komplexní, smysluplné, chytré a hlavně krásně, hravě vtipné. P.S.: Mimojiné téma mé bakalářské práce. P.S.S.: Někdo mi ukradl mé milované DVD. Svět je zas o něco temnějším místem. Fňuk. 100% (17.06.2006)