Život pod vodou

Naprosto fascinující a odzbrojující mystifikační pocta klukovskému světu dobrodružství a neohrožených hrdinů ze staré školy, variace na věčné téma Barona Prášila, ozvláštněná pseudodokumentární formou vyprávění, záměrně archaickou trikovou a animační stránkou odkazující ke stylu verneovek a rodokapsů (a třeba i k filmům našeho Karla Zemana) a v postmoderním synkretickém mixu film předznamenávající a doprovázející poetiku a estetiku snímků Michela Gondryho (neotřele pojaté představení výzkumné lodi s použitím jejího průřezu, práce s interiéry, s image oceánografů - geniálně příznakové červené čepice atd.)... Wes Anderson zamýšlel svou hravě nejednoznačnou mystifikaci jakožto vážně míněnou poctu a poklonu všem těm nádherným mužům vědy křížící svou práci s chlapeckými sny o dobrodružství a především pak oceánografu a vynálezci potápěčského přístroje Jacques-Yves Cousteauovi (zjevná aluze v názvu na jeho legendární cyklus Podmořský svět Jacquea Cousteaua). Na principu parodie tohoto a podobných přírodovědných dokumentárních snímků v kombinaci s hranou dramatickou rovinou a poetickou rovinou inspirující se nádherou oceánu a pestrostí a rozmanitostí podmořského světa vytváří Anderson doslova úchvatný filmový tvar. Co nelze nezmínit je dokonalý casting a doslova neuvěřitelná mizanscéna, už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu (mimo děl právě již zmiňovaného Gondryho) takhle esteticky ,,paf" :-) Rámec osobitého vyznění dotváří i brazilský folkař Seu Jorge, který příznačně pro film a jeho synkretický mix po svém (a dokonce v portugalštině) interpretuje kultovní písně Davida Bowieho, a samozřejmě úžasné a hvězdné (pro film s rozpočtem 25 miliónů až neuvěřitelně) obsazení v čele s Andersonovým oblíbencem Billem Murraym, který se od svého obsazení Sophií Coppola v jejím normotvorném filmu Ztraceno v překladu zařadil mezi asi nejzajímavější herecké tváře současné Ameriky a jehož střízlivé a umírněné herectví patří k tomu nejosobitějšímu, co může současná západní nezávislá kinematografie nabídnout (viz Jarmuschovy Zlomené květiny či Kafe a cigára). (29.05.2008)

Po technické stránce nemám co namítnout. Naopak se mi nesmírně líbila kamera i hudba. Co se ovšem týče obsahu, tak jsem byl nefalšovaně zhnusen, protože něco tak extrémně odporného a především nudného se běžně nevidí. Film je samozřejmě klasická Andersonovka s množstvím divných postav, ale zatím jsem od něj viděl snímky, které měly alespoň malý potenciál vtáhnout diváka do děje. V případě tohoto filmu jsem měl pocit, že se snímek naopak vehementně snaží diváky z děje vypudit. Děje se totiž úplné hovno a děje se to vy vysoce infantilním stylu. Nezasmál jsem se během stopáže ani jednou. Nic proti bizarnosti a šílenosti, ale když už se o to autor pokouší, ať to alespoň dotáhne na maximum. Zde mi to celé přišlo ušité trošku horkou jehlou a výsledek na mě vůbec nezapůsobil. Jednu hvězdu za originalitu, které bylo Andersonovi naděleno do vínku opravdu hodně. (04.05.2019)

Komedie? Dobrodružný? Fantasy? Ale ne, ani jedno z toho tenhle film není. Vlastně se nedá zařadit do žádného z dosud známých žánrů, takže jsem nucen pro něj vymyslet svou vlastní kategorii - psychomatlanina. Prostě tady došlo ke vzájemnému nepochopení. Jeden z nás dvou (já vs. film) je totiž úplně blbej - a obávám se, že já to nejsem. Slyšel jsem na tento barevný paskvil pozitivní ohlasy z mnoha stran a obávám se po jeho shlédnutí, že s lidstvem je to horší, než jsem tušil. Dát tomuto filmu více než dvě hvězdičky, musel bych si urazit obě ruce. Zasmál jsem se jednou jedinkrát, taková to byla náramná bžunda. Dobrodružné filmy si představuju jinak, než jako pozvolné oťukávání "otce" a "syna" (uvozovky jsou záměrně), prokládané spoustou stupidních řečí a rádobybalením těhotné ženské. A fantasy? Viděli jste Pána prstenů? Hloupá otázka, že? Tak to je fantasy. Ale tohle ne - leda tak fantasmagorie, plynoucí z toho, že ve filmu se vyskytují asi tak v 90% zvířata, která jsou endemická, a to tak, že existují jen na jediném místě na světě - na filmovém plátně. Jejich funkci v tomhle blábolu jsem samozřejmě taky tak úplně nepochopil - to bude asi stářím... No nic, už ruce pryč od tohohle filmu, snad budu mít příště více štěstí při výběru... (10.04.2006)

Život pod vodou mě velmi překvapil. Čekal jsem podivný a netradiční film, ale úplně jiným - spíše bláznivě komediálním - způsobem. Ve skutečnosti je to poměrně vážné a smutné dílko. A taky hodně příjemně nekorektní. Doporučuju si před projekcí neshánět žádné informace, nic si o něm nečíst (jako jsem to tentokrát udělal i já) - nepřipravené vás to dostane líp :-) (23.01.2011)

Jméno Wes Anderson znám jen od slyšení a nebyl jsem si jist, co od něj vlastně mohu očekávat, přesto jsem však dal jeho Životu pod vodou přednost před několika dalšími adepty na zapůjčení v DVDpujčovně. Nelitoval jsem, naopak, byl jsem nadšen. Anderson má skvělý smysl pro humor který nám servíruje kdy to jen jde (kosatka při rozhovoru, šmírující delfín...) a dokonce mu jde i skvěle parodovat (zejména scéna, kdy pan Zissou střílí ze skoro nekonečné zbraně). Skvělá je i scéna, při které hledíme „skrz'' bok lodi přímo do jejích útrob a jsou nám představovány jednotlivé kabiny a technické vymoženosti, její absurdnost překonává snad jen stejně snímaný záběr v polovině filmu, kde sledujeme Stevena Zissou a Neda hledající místo, kde by je nikdo nerušil. Je však nutné podotknout, že humor není v tomto filmu rušivým elementem, ale pouze jej „dokořeňuje“, to samé se týká i různých počítačem vytvořených tvorů. Skvělému scénáři a režii sekunduje hvězdné herecké obsazení v čele s vousatým Billem Murrayem a krásnou Cate Blanchett a decentní hudební doprovod. Rozhodně se jedná o jeden z nejlepších snímků uplynulého roku. (11.01.2006)