Crash

Nu ano - L.A. - město šílenců... Hm. Původem kanadský, víceméně televizní režisér se vpravdě velmi zhollywoodštil a natočil tenhle strukturou vyprávění sice docela zajímavý, ale dějově značně překonstruovaný (a svým způsobem i falešný a pokrytecký) film, téměř vyznívající jako nějaká agitka ku radosti takových těch pseudointelektuálských bojovníků proti nošení zbraní... Do toho vmíchat ten stále tíživý problém rasizmu, gangů a policejní brutality, troška té přirozené lidské nesnášenlivosti, nějaké ty náhody a dramatická vyústění - a ejhle! Máme Oscarový koktejl jako když vyšije... Ale o tom to vlastně je. Oni ti konzumní američané vlastně takovéto berličky na oblbnutí svědomí a vnímání reality potřebují. Nakonec si i nalžou, že tohle je to pravé ořechové umění. Ale bohužel není... Po čistě filmařské stránce bych snad i ty čtyři hvězdičky tomuhle dílku dal, ale za tu falešnou pseudolidskost srážím schutí jednu dolů. - - - P.S. Docela zajímavé je, že zde na ČSFD má film lepší hodnocení, než na >domovské< IMDb. Že by pokonzumentěnec horší byl konzumenta?... ;-) (02.11.2006)

Rozumím Haggisovi, myslím, že ano. Taky si kladu otázku, jestli je větší rasista ten, kdo používá rasistické nadávky nebo ten, kdo sebou cukne, když si černoch vedle něj sáhne do kapsy, a taky se snažím na ně odpovědět. Strach v nás, strach z nepoznaného i z poznaného, strach darovaný geny, které učinily "zkušenost"? Ano, děje se TO, ale taková mementa souběhů náhod a z nich vyplývajících očist a ponaučení se nedějí. Ta koncentrace a potřeba apelovat v podstatě jen "černobílým" tlakem je pro mě jediným mínusem filmu, protože méně by možná bylo více, ale zřejmě podle nadšených ohlasů to asi tak být mělo - aby se to líbilo,a i když vedle situací jako hrom, jsou tam i ty na hranici kýče, uvědomuji si a nepřehlížím to, že Crash je výjimečný film. (01.11.2005)

Velikým problémem filmů s mnoha postavami je obvykle neschopnost zobrazit je tak, aby byl jejich život uvěřitelný. Ani Crash se podle mě s tímto problémem nepopasoval úplně na sto procent. Výsledkem jsou proto osudy (mnoha) lidí, z níž většina se mě nijak nedotkla (což je vzhledem k tématu strašná škoda). Těch pár silných scén, které tento strašně okatě ambiciózní snímek obsahuje, ho pak na pět hvězd opravdu nevytáhne, a i na čtyři je to s odřenýma ušima. (08.09.2007)

// Solidně natočené se solidní hudbou a solidními herci. Jenže tomu chybí ještě to pověstně "něco" co by film přehouplo přes hranici solidnosti a dostalo ho do sféry filmů, které mě jak se říká "dostaly". Je to škoda, ale co se dá dělat. Každopádně nedá mi to, abych si trochu nepostěžoval na tu prvoplánovost, protože mi příjde opravdu hloupé že z x miliónů lidí, kteří žijí v LA se sejde 20, kteří spolu mají něco společného a všichni jsou tak zajimaví, že si zasluhují být ve společném filmu, už jen jak to zní. A slepé náboje, záchrana ženy z hořícího auta, černoch co seřve kupu policistů, ani ho nezastřelí, panička co spadne ze schodů a vyvázne z výronem kotníku, ale notak ! Alespoň že ten mladej, nadějnej policista, co poslouchá country sebere kuráž a odstřelí toho černocha, kterýho ještě před pár minutami chtěl svézt, protože si šáhl do kapsy...jasně, protože "takhle" to přece obyčejně chodí. Chápu pojem rasová nenávist, chápu že na ní film chce poukázat, ale nejde mi do hlavy, proč postavy ve filmu musí být takový hlupáci, aby to divákům mohli předvést v praxi. (18.09.2011)

Od snímku Crash jsem toho čekal hodně, ale že nakonec dostanu ještě více, to bych nikdy netušil. Příběh samotný je velice křehký, vlastně se jedná o mozaiku osudů několika postav, které to nemají v životě nijak lehké, jakou jsme mohli pozorovat například ve filmu Magnolia. Další vadou na kráse by se mohlo zdát až přílišné množství náhod, ale dle mého názoru se jedná o scénáristův úmysl, ve kterém se nám snaží ukázat, že zázraky - neviditelný plášť - (ne tedy náhody) se opravdu dějí. Co je však nejsilnější stránkou snímku? Proč je tak silně emotivní? Odpověď bych se nesnažil vypátrat mezi řádky, právě naopak, podíval bych se na něj z výšky a vybral ty nejvyšší vrcholky. Je to jeho lidskost a uvěřitelnost. Tvůrci nám ukazují nelehké příběhy lidí, se kterými se můžeme dokonce i sjednotit, příběhy o jejichž nepravděpodobnosti můžeme polemizovat. Nikdo to nemá v životě lehké, ale zároveň se nejspíš nikomu nezjeví anděl, který mu nabídne pomocnou ruku, avšak zázrak, v tomto filmu zobrazený velice věrohodně, se klidně stát může. Skvělé napsané charaktery postav však nemohou fungovat sami o sobě. Režisér ale vybral báječné herce (zde je nutné podotknout, že v tomto snímku nikdo nehraje špatně, herecké výkony jsou buďto výborné nebo velice nadprůměrné), kteří dali psaným hrdinům tu nejlepší tvář, jakou si jen mohli přát. Nakonec mohu jen zvolat: "Bravo Paule..." (26.12.2005)