Zabijem Nixona!

bezvadný Sean Penn, hrající zoufalce potloukajícího se v hlubinách vlastní mysli, utápějícího se v žalu a pomalu ztrácejícího kontrolu nad sebou samým - už od začátku tušíte jak se přetvářka a potlačované já Sama Bickea hroutí, stejně jako vše okolo, a jen čekáte na pád. Jak už tu někdo napsal, námětem se v podstatě jedná o slabšího Taxikáře... (03.09.2009)

Přesto, že se příběh odehrává v Americe 70. let, může hodně připomínat naši současnou existenci a nutit k zamyšlení, kolik vlastní důstojnosti musíme obětovat na oltář perspektivy stálého zaměstnání a pod jakým tlakem vlastně žijeme, takže zpočátku se můžeme s nebohým Samem i ztotožnit, až po rebelantský postoj, že my se systémem jen tak převálcovat nedáme. Jakmile však Sam ztrácí lidské zábrany, končí veškerá sranda, sledujeme nešťastníka řítícího se do záhuby, do které však strhává i nevinné oběti své revolty proti státu a hlavně všudypřítomnému Nixonovi, jenž se v jeho šílené mysli stává bodem, na kterém vykoná svou pomstu...Výborný Sean Penn, bez kterého by se snímek ztrácel v řadách slabšího průměru. (23.11.2009)

Kvůli celkovému dojmu nemohu dát více než 3 hvězdičky, ale pokud chtěl Niels Mueller natočit snímek o životním ztroskotanci, který selhává jak v osobní, tak profesionální rovině, a nakonec obviňuje ze svého neúspěchu americký systém, tak si nedovedu představit lepší formu a lepšího herce než je Sean Penn, který by se s takovou grácií zhostil nevděčného tématu a veškerou pozornost strhl na svou stranu. Sean Penn nechal svým obličejem proplout vlnu veškerých negativních emocí, které snad jenom člověk dokáže obličejovými svaly vytvořit a vykouzlil tak jednu z nejtragičtějších postav v dějinách (jak filmových, tak těch skutečných), které prostě nemůžete fandit, protože je natolik tragická, až je opovrženíhodná - a to je famózní výkon... (14.08.2006)

Sean Penn hraje další ze svých velkých rolí. Jeho totální metamorfóze do Sama nelze nic vytknout. Penn anpříklad dokázal skvěle zahrát vštípenou suverenitu s vnitřní nejistotou zároveň. Co se týče herců musím také vyzdvihnout Jacka Thompsona v roli bezpáteřního macho šéfa, či Michaela Wincotta, co by zavrhujícího bratra. Na to, že je film skutečností poue inspirován, má skvěle vybudovaný příběh, plný odkazů na Reaganovu éru, knihy o komunikaci Dalea Carnegieho, či hudbu Leonarda Bernsteina. Film dokonale vykresluje boj člověka, který má až fanatický smysl pro dobro, pravdu a spravedlnost s realitou běžného života a ukazuje z jakých řad se také mohou rekrutovat teroristi. (27.10.2008)

fascinující pohled do duše člověka, kterým by mohl být každý z nás. Nesnaží se nám ho servírovat jako hrdinu zničeného systémem, ale prostě jako někoho, komu se pomalu a jistě hroutí svět a nakonec ho paranoia dožene k extrémním činům. Chvílemi jsem se s ním dokázala neuvěřitelně ztotožnit. To, jak si člověk občas připadá bezvýznamný v té velké mašinérii zvané život, musel někdy cítit každý. Ústupky v práci, potlačování morálky a pošlapávání lidské důstojnosti, to pro někoho, kdo si chce poctivě vydělávat a poctivě žít a kdo má nějaké zásady, musí být ubíjející. Na druhou stranu je Sam prezentován i jako protivný loser, který nikdy nic nedotáhl do konce a při jednom neúspěchu se hned hroutí. Je to někdo, kdo nedokáže přijmout systém "drž hubu a krok", a že když se opravdu bude snažit a poctivě pracovat, tak lze toho jeho "amerického snu" dosáhnout. Ale musím přiznat, že jsem s ním většinu času spíš soucítila, protože ne každý člověk dokáže ustát tlak společnosti. A to byla 70. léta. Nic se nezměnilo. Politici lžou a kradou stejně, ne-li víc. Obchodníci ti vlezou skoro až do koupelny, aby něco prodali a úřední mašinérie funguje stále stejně - s čísly a papíry, nikoli lidmi. Pokud se chcete uvést do deprese a zjistit, že v tom hledání "kdo jsem a co udělám, aby si mě lidi pamatovali" nejste sami, ale co byste naopak dělat neměli, tak se na tohle určitě podívejte. (21.02.2009)