Takešiho hrad

Zasmál jsem se stejně jak při Drtivé porážce. Některé pády byli opravdu katastrofální, ale zábava byla dobrá. Ale jak jsem zmínil v Drtivé porážce, pády pomalu ztrácely na zábavě. Nemohu, ale říci, že jsem se nedíval nadále. Některé překážky, byly až trapné, ale přesto zábavné. Dávám 5 hvězdiček za dobré provedení a zábavu. (25.08.2011)

Píši několik dní po skončení tohoto SKVĚLÉHO a KULTOVNÍHO díla na obrazovkách české televize. Každý den jsem po několik měsíců zasedal před obrazovku a nevynechal ani jednu z nekolika set částí. TAKEŠIHO HRAD se stal mým životem. Nevynechal jsem ANI JEDNU z několika stovek částí. Bylo vždy potěšením sledovat, kterak SLAVNÝ GENERÁL LEE posílal do boje sto ODVÁŽNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH překonávat překážky, které navrhl HRABĚ TAKEŠI. Ne každá mise byla úspěšná, avšak já sledoval KAŽDOU a z vítězství HRDINNÝCH SOUTĚŽÍCÍCH jsem měl vždy velkou radost. Některé překážky se mi vryly pod kůži (DRAČÍ JEZERO, VYBÍJENÁ, SKOK O TYČI, VČELÍ BLUDIŠTĚ, PŘEKÁŽKOVÁ DRÁHA, JÍZDA NA PRKNĚ, OBŘÍ VÁLCE, LAVINA), některé tak moc ne, ale všechny byly originální a já se u nich náramně bavil. Pak ovšem přišel SOUDNÝ DEN, neboli VELKÉ FINÁLE, které mělo určit ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA TAKEŠIHO HRADU. Ještě jednou jsem tedy usedl před obrazovku a sledoval ty NEJLEPŠÍ Z NEJLEPŠÍCH, kterak se měli ještě jednou utkat s náročnou dráhou a stát se ŠAMPIONY. Po celý díl jsem si říkal, jaké to asi bude po titulcích této části. Ty vzpomínky nejdou smazat. Ty už ve mně zůstanou navždy. S TAKEŠIHO HRADEM jsem překonal mnoho dobrého i zlého v mém životě a on měl najednou skončit? Už se s tím musím smířit. Možná přeháním, život jde dál, avšak pro mě tento pořad znamená něco, co si mnoho ostatních pořadů nezaslouží. Užíval jsem si nejvíc, co to jen šlo, a když nastal okamžik ULTIMÁTNÍHO ZÚČTOVÁNÍ, sevřel se mi žaludek. Naposledy se rozezněl onen hudební motiv, který byl vždy slyšet hlavně při ZÚČTOVANÍ a mohlo to začít. Ještě naposledy jsem si užil nesmrtelné klasiky a zafandil si. Poté už následovalo vyhlášení ABSOLUTNÍHO ŠAMPIONA, poté pohled do kamery všech hrdinů a bojový výkřik, poté titulky a poté.....ticho....navždy..... (20.08.2011)

Pokud to mám srovnat s nepřekonatelnou Pevností Boyard, Stopy Xapatanu, nebo Pago Pago, bylo to někdy až příliš trapné. Někdy jsem si říkal, jestli to není všechno jen nějaká habaďůra, a jestli to skutečně ty lidi dělají dobrovolně. Kolikrát, že vyhráli? Dvakrát? :-) Ale co, na zkrácení dlouhé chvíle... (03.02.2006)

Neskutečná blbina, ve které Japonci dokazují svoji ujetost a u které se jeden pobaví na účet druhých. To pobavení je o to upřímnější, protože o to tu právě jde. Pobavit sebe i ostatní. Co mě ale vždycky dostává do kolen je fakt jak je svět malý. Nikdy by mě nenapadlo, že Japonci budou hrát hru Cukr, káva, limonáda, kterou jsme hrávali kdysi dávno před školou. :^) (27.03.2012)

Šílená Japonská Olympiáda, která si získala oblibu i ve světě pro svoje šílené překážky a monstrózní držkopády soutěžících. Zabavní pořad u kterého jsem se málem zkácel, nad šíleností i důmyslností překážek. Moje nejoblíbenější disciplína byla bitva s tanky, jejich vodními děly a papírovými terčíky jsem sledoval na DSF. Originální, šílené a zábavné. (07.07.2010)