Modigliani

Život búrliváka „Modiho“ by poskytol materiál aj na päť ťažkotonážnych filmov. Režisér Mick Davis akoby sa však náročnosti a uhrančivosti ponúkanej látky zľakol a namiesto nervovoparalytickej drámy nám servíruje letný koktejl. Okrem všelijakých sirupov a kociek ľadu je tu síce aj pár kvapiek nefalšovaného absintu, ale na poriadnu opicu to nestačí. Voľné narábanie s faktografiou ešte Davisovi možno tolerovať, viac mi prekáža, že sujet rozbil do nie vždy konzistentnej mozaiky. A ešte viac to, že Modimu upiloval rohy a odstrihol chvost a vtlačil mu skôr podobu romanticky nesvojprávneho rojka nepochopeného dobou a spoločnosťou /čo je stáročia nemenná, petrifikovaná predstava veľkej časti populácie o „tých umelcoch“/. Modi bol nepochybne citlivá dušička, ale aj surovec a grobián /Jeanne by o tom vedela rozprávať celé hodiny/, zmietaný démonmi šialenstva – ale takto ho scenárista skrátka vidieť nechcel - a Andy García by to možno ani nezahral. Neomylnou ranou do čierneho je casting postavy Jeanne Hébuternovej – Elsa Zylberstein je týpek, ako by si ju namaľoval sám Modi. Vo výkonoch dvoch protagonistov – Garcíu a Djalila, je viac teatrálnosti než stotožneného herectva, možno aj preto z filmu kvapká namiesto krvi ľahké červené víno. Kvôli niektorým silným miestam som už takmer siahal po štvrtej hviezdičke, ale viac ako ľahučký nadpriemer to žiaľ, určite nie je... (19.07.2006)

Tak nevím, Garcia mě teda přesvědčivý nepřipadal ani trochu. Jak může vůbec hrát uhlazený skoro padesátiletý slušňáček Garcia, třicetiletého feťáckého bouřliváka Modiglianiho? Nemůže. Ono scénář je taky napsán tak, že dělá z Modiglianiho takovou politováníhodnou oběť, což je podle mého špatně. Docela mi ještě vadil soundtrack, který je na poslech vynikající, ale k jednotlivým scénám se absolutně nehodí. Slabota. (24.08.2007)

Italsky malir Modigliani (Andy Garcia) versus podstatne slavnejsi a uspesnejsi souper Pablo Picaso. Mimo tento minisouboj o velkou sumu penez, kterou vyhraje nejlepsi predstavene dilo, se divaci dozvi neco malo o tom, kdo to Mogliani byl a jake mel neduhy. Pozorny divak se vsimne ceske krasky (Eva Herzigova). 60% (31.07.2007)

Točit filmy o lidech, kteří skutečně žili, s sebou nutně přináší ten fakt, že si spousta diváků udělá o té osobě obraz podle toho, co vidí. Takovým markantním příkladem je Formanův Amadeus, v němž jsou Mozart a Salieri zpodobeni takovými, jakými ve skutečnosti vůbec nebyli. Jaký byl Modigliani, to nevím a určitě ho nebudu mít zafixovaného takového, jakým byl v tomto filmu, který sice nepatří ke skvostům světové kinematografie, nicméně určitě patří k těm kvalitnějším a mohl by některé diváky postrčit k tomu, aby se začali trochu víc zajímat o Modiglianiho dílo. Herecké výkony jsou na vysoké úrovni, akorát mi nejde na rozum, proč byl do role Pabla Piccasa vybrán tak tlustý herec, protože Piccaso tlustý nebyl, naopak měl až do pozdního věku hodně sportovní figuru. (25.10.2014)

Já chápu, že ten původní úmysl nebyl zlý a vlastně ani špatný, ale nakonec je z toho slušný maras. Šíleně obsazení herci kteří namísto herectví kýčovitě a prázdně pózujou podle toho nejbulvárnějšího obrázku té či oné postavy(Garcia je nehodící se a nepřesvědčivý.. a jako sorry, ale Djalili jako Picasso? WTF?) Naprosto arogantní ohýbání faktů(né picassova poslední slova opravdu nebyla "Modiliany")a historických reálií. Soundtrack který kromě toho, že místy absolutně nefunguje perfektně odráží gulášoidního, slepeneckého a bezradně tápajícího ducha celého filmu. Tudy cesta nevede. Takhle se poklona nedělá.. Možná, že pro amíky to bude dost COOL ale diváka s vytříbeným citem to musí zákonitě trochu nasrat. (17.02.2014)