Modigliani

Filmy o malířích, ty já určitě můžu. Film o Modiglianim není ničím výjimečným, přesto v něm je pár silných momentů, kvůli kterým stojí za to se dívat. Andyho Garciu nemusím, ale tahle role mu sedla jako žádná jiná (pravda, on chudák nehraje nic moc jiného než italské mafiány a kšeftaře, nebo aspoň já si ho této škatulky zašoupla a nevyndala) a získal si moji přízeň. Ještě víc se mi ale líbil Omid Djalili jako Picasso, nabubřelý, nadutý panák, který ale uměl hrát fér. Linka s malým chlapcem je tak trochu zbytečná a kýčovitá, ale záměru to určitě posloužilo. Nuže, jako vzdělávací film to splnilo svůj účel a ne, nenudila jsem se. (24.10.2010)

Bylo to slabé, velmi slabé a s několika historickými nepřesnostmi, Modigliani nezemřel na následky úrazu, ale na tuberkulózní meningitidu. Prvorozené dcercce Amedea a Jeanne bylo v té době přes rok, nebylo to žádné mimino v peřince - a kdyby skutečně bylo tak malé, nemohla by Jeanne být v tak vysokém stavu těhotenství. Amedeo i ve vysokém stupni TBC byl urostlý, krásný a zdravě vypadající muž. Nevím, jestli se v roce 1919 v Paříži zpívaly anglické vinšovánky při oslavách, dost o tom pochybuji. Navíc se tam jednu chvíli evidentně rappovalo. A co ta Edith Piaf v roce 1919? Jeanne byla pohřbena na Pére-Lachaise až řadu let po smrti Modyho. Kdo byl ten italský hoch? Kdo se o něho staral? Postava Picassova i to, jak byl zahrán, velmi připomíná Alfreda Molinu - Diego Riveru z filmu Frida. Prostě s realitou si Američané moc starostí nedělají, snad i ta závěrečná bitka byla sehrána proto, aby si americký divák přišel na dávku pravidelné krve. Bylo to suché, bezduché, ze života velkého malíře bylo ukázáno jen to, že byl feťák a alkoholik, ale třeba jeho promiskuitní minulost prakticky nebyla připomenuta, i když možná právě ta byla pravou příčinou odporu Jeannina otce. Raději ale byl zmíněn jeho antisemitismus. (06.11.2014)

Amedeo Modigliani měl zajímavý život a tohle nám také film poutavě přednáší. Skvělý sountrack doprovází charismatického Andy Garciu, skvělou Elsu Zybelstein a přesvědčivého Omida Djaliliho v roli Pabla Picassa. Za zmínku ještě určitě stojí Modiho vidiny (zvlášť ta v blázinci); jednu ke konci uvidí i sám Picasso. Umělci hold v sobě mají vždy trochu šílenství. Nejméně 4 hvězdy si tento film určitě zaslouží ;-) (30.12.2006)

Nejsem žádnej fanda do umění, ale toto dílo nezanechalo ani skvrnku na mé filmové paletě. Scénář i hudba byli absolutně nedostačující a výkony herců tak průměrné.. Jediné co tenhle snímek drží nad vodou je jedinečný Andy Garcia, který mě svým výkonem donutil přidat * navíc. (25.12.2006)

----- "Umřu bez něj !" ----- "Umřeš s ním !" ----- Zjitřené, neukotvené, svým způsobem teskné vyprávění pod pláštíkem revolty. Jakoby svůj příběh jistými tahy štětcem načrtl sám Modigliani ... s myslí neobyčejně zostřenou i poblouzněnou - pod vlivem sebedestruktivní kombinace blíže nezjištěného množství rozličných návykových látek. Věčný snílek, nenapravitelný provokatér, šaramantní bohém - a stylem svého života nezodpovědný sebevrah, který neztrácel glanc ani v předem prohraných bitvách. Bohem nadaný umělec, který nedokázal změnit nejen svou minulost, ale ani přítomnost a budoucnost. ----- "Až poznám tvoji duši, namaluju tvoje oči." ----- P.S.: Ať tak či onak, rozhodně nebyl TÍM mužem, pro kterého by ženy měly zahazovat své životy a opouštět své děti - popravdě: Ten, který by za to stál, se ještě nenarodil ... a jestli se přece jen narodil, dokáže se snad o sebe postarat sám ... ;-) (10.11.2014)