Modigliani

Atmosféra bohémského francouzské života začátkem 20. stol., Pařížské kavárny, kde se scházeli ti největší umělci, dokonce i Picasso. V průběhu filmu se zastavíme i k Renoirovi na jeho velkolepé sídlo, kde s humorem konstatuje, že tu drahou plastiku, která zdobí jeho zahradu si pořídil jen za skicu květináče. Ale tak jak patří obloha ke slunci, patří alkohol a drogy k umělci, přidejte k tomu tuberkulózu a mizerné výdělky a již se vám rýsuje portrét Modiglianiho. Tragický závěr snímku byl velice dojemný a hudební árie s moderními prvky, krásně dotvořily atmosféru, proto musím dát vysoké hodnocení. (10.03.2011)

Dobrý paškvyl!!! Znehodnocuje pohľad na jedného z naj umelcov začiatku 20. storočia!!! Najhorší je scenár! Kopec nezmyslov a roztrhaný dej bez štipky atmosféry i umenia! O hekticky opitej kamere či absolútne zle vybranej hudbe nehovoriac. Indické bubny a francúzsky rap by snáď v takom "umelecko-historickom" filme nemali zavadzať! Škoda:-((( Po veľkom očakávaní prišlo sklamanie a dokonca znechutenie nad toľkou banalitou...? Pre mňa osobne NAJ OTRAS FILM roka!!! Hviezdičku dávam jedine skvele typologicky dopasovanej hlavnej ženskej úlohe (Modiglianiho ženy), ktorú hrala Elsa Zybelstein. Na genialnu FRIDU alebo DIEVČA S PERLOU nesiaha tento film ani po členky. Bez chuti a zápachu:-((( (02.09.2009)

----- "Umřu bez něj !" ----- "Umřeš s ním !" ----- Zjitřené, neukotvené, svým způsobem teskné vyprávění pod pláštíkem revolty. Jakoby svůj příběh jistými tahy štětcem načrtl sám Modigliani ... s myslí neobyčejně zostřenou i poblouzněnou - pod vlivem sebedestruktivní kombinace blíže nezjištěného množství rozličných návykových látek. Věčný snílek, nenapravitelný provokatér, šaramantní bohém - a stylem svého života nezodpovědný sebevrah, který neztrácel glanc ani v předem prohraných bitvách. Bohem nadaný umělec, který nedokázal změnit nejen svou minulost, ale ani přítomnost a budoucnost. ----- "Až poznám tvoji duši, namaluju tvoje oči." ----- P.S.: Ať tak či onak, rozhodně nebyl TÍM mužem, pro kterého by ženy měly zahazovat své životy a opouštět své děti - popravdě: Ten, který by za to stál, se ještě nenarodil ... a jestli se přece jen narodil, dokáže se snad o sebe postarat sám ... ;-) (10.11.2014)

Snímek v mých očích zabíjí skutečnost, že naprostá většina věcí, které se v tomto "životopisném" snímku odehrají, je vycucaná komplet z prstu. S výjimkou toho, že Modigliani tedy maloval v tomto stylu, žil bohémský život, měl tuberkulózu, brzo umřel a jeho milá to nenesla úplně nejlépe. Všechno ostatní je lež. Jinak krom Picassa (který byl ale nacastován dost nesmyslně), je to teda hodně nesympatická sebranka lidí. V momentě, kdy už se schyluje k soutěži, to nabírá na obrátkách a bavil jsem se dobře, první hodina je ale slabá. (09.11.2020)

No nevím, nějak se nemůžu smířit s myšlenkou, že když se někdo chová jako nezodpovědné, zkrachovalé, věčně sjeté nebo ožralé hovado, likviduje tím všechny blízké, ale je to v jádru (zjevovaném v nepříliš častých jasných chvilkách) fajn chlap s citlivou dušičkou (nesoucí obvykle tolik, tolik bolesti a takové ty kecy), tak je to vlastně všechno v pořádku. A přesně takhle scénárista a režisér Davis vykresluje svého Modiglianiho. Říkám schválně Davisův Modigliani, protože Andy Garcia, jehož kvality známe, i jeho protějšek Picasso (hraný Omidem Djalilim) se téměř výhradně omezují na archetypální pózy bohémů z plakátu a teatrální přehrávání. To druhé jde jakž takž akceptovat ve scénách, kdy jsou si oba rivalové tak nějak blíž - jako třeba při návštěvě u starého nemocného Renoira. Z těch několika jmen (a ve filmu jich hraje svou úlohu celá řada) můžete tušit, že Davis chtěl vytvořit silný portrét rozervaného génia, orámovaný jedním z mnoha zlatých věků Paříže. To se mu podařilo, až na tu sílu. Na mě zkrátka tahle řeč nefungovala. Jsem sice do značné míry kulturní barbar, ale obávám se, že to není ta hlavní příčina. Tu vidím v tom, že Davis se úplně zbytečně pokusil o to, aby jeho film "měl vše" - romantického hlavního hrdinu odtrženého od světa, s imaginárním průvodcem (ne mentorem, protože se na jeho rady několikrát zvysoka vykašle;)) v podobě malého chlapce, Udo Kiera namaskovaného jako geishu a Picassa jako samuraje (BTW jednu z dlouhé řady jeho milenek hraje Eva Herzigová a je skutečně okouzlující), "snové" scény drogového deliria a internace ve cvokhausu, patetické scény uměleckých gest, jakých jsou k mání veletucty, značně lacinou scénáristickou licenci při práci s fakty o Modiglianiho životě a zejména smrti (Formanova Amadeovská průtrž mračen hadr), zbytečný zombie-looking dialog Jeanne Hebuternové (mmchdm ve většině svých scén vynikající Elsa Zylberstein) s Picassem po Modiglianiho skonu, a hlavně montáž procesu tvorby několika věhlasných umělců podbarvenou Ave Maria (nebo Ode To Innocence, kdo se v těch stodevatenácti releasech má vyznat) dámy jménem Sasha Lazard, v níž se prapodivně kros-ouvruje latinský text, klasická hudba, elektronika a něco, co je lyrický buď arabský nebo francouzský hip-hop:) Ne že by to nebylo zajímavé, ale funkční to podle mého (podle ohlasů na youtube zjevně menšinového;)) názoru rozhodně není. New York Times údajně tento film označil za katastrofu. To je řekl bych zbytečně kruté hodnocení - faktem ale je, že je tu zjevně nevyužitý potenciál, a kdyby bylo totéž téma svěřeno některému ze současných "magických" režisérů, mohli jsme být v extázi srovnatelné s tou, kterou si frajerský Amedeo dopřával každý den - pokud na to zrovna měl. Z nedávných filmů o velkých umělcích a jejich obrazech mi daleko víc sedla Dívka S Perlou. Modigliani má u mě nárok na 60%, a pokud do toho budu mít co mluvit, víckrát ho už neuvidím. (27.07.2012)