Okres na severu

Seriál poplatný době a na oslavu KSČ, jak vše dobře prostřednictvím okresního tajemníka Pláteníka (J. Moučka) na okrese řídí a a řeší problémy lidu, které by ovšem nenastaly, kdyby KSČ nebyla u moci, proto je špatný. Našlo se však dost lidí, kteří tento seriál velmi prožívali. Llíbí se mi historka, kdy Petr Oliva hrající úlohu Vejříka, byl napaden kdesi v hospodě po odvysílání dílu, kde se ucházel o post okresního tajemníka a mohl tak odstranit spravedlivého Pláteníka. Vzhledem k velmi dobrým hereckým výkonům kvalitního obsazení dávám ***, jinak je to na odpad. (08.09.2003)

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)

Pohádka o hodném soudruhu okresním tajemníkovi. Takový název dali diváci seriálu při jeho prvním uvedení a není divu: i Princezna se zlatou hvězdou je míň idealizovaná. I když se mi z té agitační slátaniny zvedá žaludek, jedno se musí nechat: natočit příběh ze života partajního funkcionáře tak, aby si divák pustil i další díl, je už opravdu kumšt. Ovšem v době, kdy mu mohla na 2. televizním programu konkurovat tak maximálně debata o boji o zrno našich zemědělců, byli lidé vděčni prakticky za cokoliv. (06.11.2006)

Tohle se dá hodnotit a komentovat jen jako smysluprostá propaganda, i když Jaroslav Moučka si tu zahrál svou životní roli, jeho dobrácký soudruh Pláteník mi dodnes zůstal v paměti... A mimochodem je dobré si uvědomit, že zjevně i tohle je ona scenáristická práce všude tak opěvovaného Jaroslava Dietla... (27.04.2011)

“My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit!” Za normalizace muselo mít každé povolání své zastoupení v seriálové tvorbě. A tak například po Ženě za pultem, Muži na recepci či Plechové kavalerii přichází na scénu soudruh tajemník Pláteník, který v podobě Jaroslava Moučky uvádí na scénu nejhorší československý seriál, s jakým jsem měl zatím tu čest. A že tam pověstná čest padne skutečně nesčetněkrát. Banální zápletky, které se opakují díl co díl. V každé epizodě hraje vyhrocená hudba v situaci, kdy se to absolutně nehodí a působí to nechtěně směšně. Soudruh tajemník promlouvá motivačně k hokejovému týmu v kabině a outsider za chvíli senzačně pobije suverénní Spartu... Světlá výjimka je Pláteníkův zeť Svojtka, který jako jediný není zapřisáhlý komunista. A nejhorší poté Švorcová, to byla fakt příšerná herečka. Zkrátka, odvrácená scenáristická tvář Jaroslava Dietla. “Já ti to vysvětluju jako soudruh soudruhovi, soudruhu!” (09.12.2021)