Volanie mora

Prvně se mi nabízí otázka, zda se vůbec dá nazývat třicetileté trápení na lůžku, závislý na druhých a neschopen pohybu,kdy překonání dvou metrů je nesnadný úkol, životem? Odpověď by se pro některé zdála jasná, někdo by se sáhodlouze rozmýšlel... Stejně asi tak v případě uzákonění euthanasie, protože vždy je v závěsu riziko zneužití. Moře se mu stalo osudným, jako mu hodně dalo, tak mu i vzalo. Co mu zbývá, je pouze pohled na vlny a touha nechat se unášet jeho proudy, být svobodný stejně jako v jeho představách, které ho značnou mírou drží nad vodou. Můžeme tento problém sledovat z různých úhlů pohledu, předsouvána je nám však volba euthanasie, se kterou bych mimochodem v tomto případě souhlasila. Vždyť i sebevrah si může o svém životě rozhodnout sám, zatímco tento člověk nemá ani tuto možnost, jen žadoní o svou smrt, o své vysvobození. Zoufalost, která ho doprovází, nepochopení, bezbrannost, smích, jenž je vlastně odrazem smutku. Jako pavučinky se mu do života připletou dvě ženy, silné a milující. Ty mohou utéci před problémy, mohou se bránit, ,on je ale uvězněn sám. I přes spousty lidí, kteří ho obklopují, je pořád se sebou, neustále omílá stejné a přemítá, ovšem smířen s osudem. Je to dospělý muž, potřebuje ukojit své sexuální potřeby, přeje si kapku soukromí, která mu není ani v nejmenším dopřána. Nikdo se nesmíří s parazitováním a popravdě, i když má milující rodinu je pro ně Ramónovo postižení zátěží. Ve skutečnosti je to uvnitř nádherný člověk, tak čistý a plně při smyslech, právě tím mu přežívání trpí ještě větší bolest. Při výletech jeho fantazií se mi tajil dech, přičemž doprovod naprosto špičkovou hudbou neměl chybu. O to horší pro něho musí být návraty do reality.Vskutku výborný kousek jak už po stránce obsazení, kamery, hudby a scénáře. Je zde viět kus práce a mé přesvědčení, že španělská kinematografie je na velmi vysoké úrovni. Nebraňťe se a nakoukněte do těch očí, co řeknou vše – smutek, touhu a zklamání (22.03.2008)

Film o smrti, ale plný života. Veľmi príjemné je vidieť po dlhom čase človeka, túžiaceho po smrti, ktorý nie je 24 hodín denne naložený v liehu depresie a vie vychádzať s ľuďmi. Čo je rola, akú Bardem zvládol výborne a podtrhla mu to advokátka Belén Ruedaovej (a dynamická scéna s Ramónovým prevozom vo mne naštartovala názor, že keby Alejandro Amenábar nakrútil akčný film, mohol by byť veľmi inteligentný). (28.09.2005)

Stašně moc dlouho už o tomhle filmu přemýšlím a ještě dýl se rozhoduji mezi 4 a 5-ti hvězdičkami. Výsledek vidíte sami a rozhodla jsem se tak proto, že mi prostě některé pasáže ve filmu nesedly a přišly mi trošku moc "cituplné". Teď si nejsem jistá tím slovem, které jsem použila, tak raději příkalad: Jde hlavně o hrdinův první let - rozběhne se, vyskočí z okna, letí (mimochodem úžasná práce kamery) a teď k tomu hraje bombastická operní árie - to je přesně to, co mi přišlo už trochu přehnané. Ale abych jenom nenadávala - jde o velmi výborný film, který se snaží přiblížit problém eutanazie, přátelství, bezmoci, pomoci bližnímu, ... Nemá cenu zmiňovat herecké výkony jednotlivě, protože jsou všechny fantastické, obdivuji Alejandra Amenábara, že zvládl celý film napsat, zrežírovat, natočit, napsat skvělou hudbu a já nevím co ještě - prostě Oscar je podle mě zasloužený a film rozhodně stojí za shlédnutí. (13.04.2005)

Další působivé existencionální drama z takřka bezedné truhly filmových lahůdek španělské kinematografie. Tenhle film vám nedá žádnou konktrétní odpověď. Jen vás nechá v klidu hloubat, přemýšlet a soucítit s hlavním hrdinou, který dokáže, i přes své pevné odhodlání ukončit svůj život, dávat lidem novou chuť do života. Líbí se mi, že pohled na tak citlivé téma, jakým je eutanazie, je podán nenásilně, srozumitelně a hlavně z pohledu obou stran. A ani u mě se to nakonec neobešlo bez několika slz. 75% (22.07.2008)

Chtěl jsem původně začít chvalozpěvem na Alejandra Amenábara za několik obrovských kusů práce, které na svém filmu odvedl. Ale pak jsem si uvědomil, že kromě hudby (a střihu) mají ty kusy nějakou tu vadu, která jim v mých očích brání vytvořit dokonalý celek - hudba je úžasná a obrazová stránka Hlasu Moře místy bere dech; co se obsahu týká, tak Amenábar dokázal tuto nesmírně složitou část práva na život uchopit citlivě a přitom bez citového vydírání a vykreslil snad každý aspekt života člověka v Ramónově situaci. V některých momentech ale podle mě šlápl vedle a výsledek jeho snažení by bez těchto epizod byl ještě lepší než jaký je. Tleskám tomu jak umně režisér/scénárista vystavěl okolo svého hrdiny ty peripetie, které díky předvedeným hereckým výkonům drží diváka v takovém zvláštním napětí, že si svůj dojem něčeho k dokonalosti scházejícího nebo spíše přebývajícího uvědomí až poté, co se západ slunce nad mořem promění v noc. Světská ocenění jsou pro snímky takovéhoto kalibru nedostatečná, důležitější je jak působí na každého z nás. Zřejmě i proto, že své odpovědi na v průběhu filmu vyvstávající otázky mám už nějaký čas rozmyšlené, nepodlehnu síle Hlasu Moře zcela. O to víc ho mohu doporučit ostatním, i když sám dávám "jen" 80%. (22.07.2008)